Guanciale nakrájíme na kostičky. Špagety dáme vařit dle návodu, mezitím v pánvičce osmahneme Guanciale za občasného míchání dozlatova a ihned stáhneme z plamene. V míse ušleháme žloutky s celým vejcem a přidáme Pecorino Romano, vzniknout by měla hustá kaše. Jeli příliš suchá můžeme opatrně po lžících přidat z vody ve které se vaří špagety, nemělo by to však být nutné. Těsně před dokončením špaget smícháme vychladlý Guanciale s vaječnou směsí (nikdy když je ještě příliš horký) a řádně opepříme. Špagety scedíme, ale měli by zůstat ještě mírně vlhké a rovněž přidáme do mísy. Vše rychle smícháme (teplotou špaget zajistíme, že se vajíčka dostatečně prohřejí) a ihned podáváme.
2
Tento pokrm vznikl v polovině minulého století a existuje v dnešní době v nespočetných variacích, ve střední Evropě zejména v takových, kde se přidávají mléčné produkty. Na originální italský recept je však potřeba minimum surovin, které jsou v Itálii pochopitelně běžné, zatímco u nás je často marně hledáme. U Guanciale se jedna o slaninu s vysokým obsahem tuku, která je vzduchem sušená, tedy ne uzená, občas je k dostání ve specializovaných krámcích s italskými potravinami i u nás. Pokud jej neseženeme, můžeme použít libovější pancettu, u které se rovněž jedná o druh vzduchem sušené slaniny. Pecorino romano, v dnešní době již k sehnání v každém větším českém hypermarketu, je uzrálý slaný sýr z ovčího mléka s podobnými možnostmi využití jako parmezán, často je právě tím druhým nahrazován nebo smícháván. Originální variace však počítá právě s Pecorinem Romanem.
3
Ohledně pojmenování receptu existuje mnoho fám, jedna z nejznámějších je, že pokrm byl pojmenován podle slova „carbonaro“, což znamená asi něco jako uhlíř, jelikož se údajně jednalo o pokrm pro dělníky v uhelných dolech, v dnešní době se mnoho lidí přiklání spíše přiklání k teorii, že jméno má spíše něco společného z černou barvou rozemletých pepřových kuliček.
4
Po této malé exkurzi Vám každopádně přeji dobrou chuť.
Já jsem slyšel v Itálii, že pojem "carbonara" , je od lidí uhlířů, kteří obcházeli domácnosti s vlastnoručně vyrobeným dřevěným uhlím. Když paní domácí neměla peníze, dala "karbonářům" aspoň najíst. Proto se recepty místně liší. Jednalo se o jídlo " co dům dal"...
Anonym
|
26. 5. 2013 16:56
Dnes vyzkoušeno a velmi dobré! :)
Ondra Kováč
|
14. 12. 2011 19:10
Moc děkuji, konečně někdo dal srozumitelný návod na pravá carbonara a nikoli nějakou podivnou českou směsku. Přiznám se, že jsem zřejmě nikdy v české restauraci nedostal pravá carbonara, jakkoli byla drahá a tvářila se originálně... takže si je udělám sám. Ještě jednou děkuji.
radek
|
5. 11. 2011 12:33
jen bych jeste upřesnil guanciale je to tvař z prasatka jinak super pokrm davame si ho dost casto
Jsem ráda, že jsem se poučila něco z historie, recept je krásně napsaný. Přidala jsem fotku, ale nemám je bohatě "černé", protože je má velmi ráda i malá vnučka ;-)
...ja take pridam jeste dalsi historku: podle dalsi vrze tento recept byl "vylepsen" diky americkym vojakum behem valky, protoze ti meli vojenske pridely baconu (-il guanciale) a susenych vajec. Rimsti kuchari vyuzili techto ingredienci a takto vznikl tento receptik. :-\ ;-)
:-) malokde vidiet klasicku tradicnu Taliansku verziu , vacsinou sa robi Americka so smotanou .
PS : este jedna historka, ze vraj tato verzia bola spopularizovana cez vojnu ked nicoho nebolo ,
a "carbonaro" bolo po ciernom koreni , ktore ho tam tak vela davali ze to bolo cierne ako od uhlia. 8-) super recept
Vložit
recept
