Mikroregion Východní Slovácko je rozkročen v malebné a členité krajině jihovýchodní Moravy dříve nazývané Moravské Slovensko, dnes Slovácko. Je známý nejen krásnými kroji a svébytným folklorem, ale také tradiční kuchyní.
Nejstarší archeologické nálezy na Slovácku pocházejí už ze starší doby kamenné. Čtyři století před novým letopočtem osídlili kraj Keltové. Pak přišli Germáni a jejich protivníci Římané. Ti začali budovat opěrné body při cestě na sever a poprvé se zde začala pěstovat vinná réva.
V době Velkomoravské říše (9. století) byl kraj centrem náboženské a politické moci. Středověk ovšem představoval pro východní část Slovácka poměrně neklidné a nebezpečné pohraniční pásmo mezi Moravou a Uhrami. Situace se stabilizovala až v druhé polovině 18. století. Začalo se osídlovat dosud nekolonizované území na hranicích s Uhrami. Množství přírodního bohatství neprostupných lesů a minerálních vod položilo základ dnešním lázním v Luhačovicích.
V minulosti málo obhospodařované území vydalo v dnešní době poklady, jako jsou relativně čistá příroda, původní odrůdy starých ovocných stromů, velké množství zachovaných lidových krojů, písní a mnohá gastronomická překvapení. To vše přijel v roce 2010 obdivovat i následník britského trůnu princ Charles, nadšený propagátor ekologického zemědělství.
Dnes se dá oblast projet i na kole po dobře značených cyklistických stezkách a ochutnat nepřeberné množství vín od místních vinařů.
Vinice v obci Vlčnov vlastnili v minulosti i rodiče učitele národů Jana Amose Komenského. Cestou na východ pak lány vinic ustupují ovocným stromům, převážně švestkám a jabloním. Jak píše turistický průvodce: „Vinaři se zde vyskytují pouze jako turisté, protože v konkurenci místních pálenek a různých destilátů by vůbec neměli šanci.“
Kdo by chtěl abstinovat, může ochutnat minerální vodu Slatina v Suché Lozi. Tu již roku 1580 brněnský městský lékař a fyzik Tomáš Jordán z K lausenburgu uvedl jako léčivou. Kdo má chuť na něco ostřejšího, nechť se dá ještě více na východ. Před hranicí se Slovenskou republikou v obci Žítková vás může místní vědma, zvaná bohyně, pohostit žmolkovicí – místní pálenkou, která se pije teplá s rozpuštěným špekem. Pokud ucítíte ve vzduchu vůni smažených koblih, máte stoprocentní jistotu, že se nacházíte v obci Komňa. Ta je vyhlášená masopustní obchůzkou. V neposlední řadě se pyšní titulem Vesnice roku 2011.
To, co dělá typickou chuť Východního Slovácka, jsou lokální suroviny. Jak jsem již zmiňoval, najdeme zde staré odrůdy ovocných stromů. Ochutnat můžete třeba jablka kožuchy, jaderničku moravskou, rozmarýnky, kočičí hlavy, skoráky, štrklávky, vrbiálky či svatojánky. Z hrušní pak například hniličky, špinky, václavky, ovesňačky, žitňačky, čižmanky, zadrhovačky, hnojůvky nebo jakubiánky.
Modré ovoce nese názvy jako třeba kozí cecky, gulovačky, prdlačky, kolomaznice, bystřičky, pavlůvky a/nebo bosenky. Staré odrůdy, na kterých si místní patrioti velmi zakládají, nepotřebují chemickou ochranu jako nové odrůdy a navíc jsou přizpůsobené místním klimatickým podmínkám.
Při vší té rozmanitosti musí být jasné, že dáte-li si ovocný koláč stejného receptu na horním nebo dolním konci vesnice, bude to chuťově odlišný zážitek.
V roce 1996 vyhlásilo UNESCO v části Východního Slovácka o rozloze 715 km2 biosférickou rezervaci Bílé Karpaty. Typickým prvkem krajiny jsou květnaté orchidejové louky se solitérními stromy, doplněné o mokřady. Tyto biotopy hostí největší množství orchidejí v České republice a patří k nejbohatším a druhově nejpestřejším ve střední Evropě. Daří se zde proto včelařství a produkty ze včel významně obohacují i místní kuchyni.
Na louky a pastviny se vrací dobytek a pomalu se začíná s agroturistikou. Na talíře turistů se pak dostávají produkty, které se v lokalitě vypěstují a v čerstvosti nemůžou mít konkurenci. Domácí zabijačky neodmyslitelně patří k místnímu koloritu a je to obyčejně nejdůležitější událost roku. Podle místních lidí se dokonce rok dělí na ten před zabijačkou a po zabijačce. Často se na stůl dostane i zvěřina, která tady nachází útočiště. Je to především srnčí, mufloní, daňčí a kančí maso.
Několik zajímavých regionálních receptů Východního Slovácka vám nyní představíme. Nejlépe je ovšem přijet sem a ochutnat. Originál je přece vždy lepší než sebedokonalejší kopie!
Text a recepty: Libor Velan
Foto: Karel Kita
Food styling: Petra Frýdlová
Dekor styling: Venny Hladik
Vložit
recept
