Vaření podle ingrediencí

Kudzu, z této popínavé rostliny s velkými listy se využívá také kořen. Kromě lékařských benefitů seškrobovitý prášek (sušený rozemletý kořen) používá v japonské kuchyni k zahušťování.

Daikon je velká japonská ředkev o délce asi 20 cm. Používá se nastrouhaná například při degustaci tempury pro lehčí trávení nebo jako součást pokrmů z ryb či zeleniny.

Góbo je vlastně lopuchový kořen, ale kromě něj se pojídají i mladé listy rostliny či semena. Léčebné vlastnosti góba údajně kladně působí na všechny choroby od lupů po rakovinu.

Saké, tradiční asi 15 % alkoholický nápoj vyráběný kvašením rýže je velmi variabilní. Různé chutě odlišných druhů se podávají v odlišných teplotách a často se používá i ve vaření.

Kombu je hlubokomořská řasa. Na rozdíl od nori, hvězdy domény suši, určena do polévek. Před použitím se řasa omývá, minimálně 30 minut namáčí a dále vaří, dokud nezměkne.

Mirin je sladké rýžové víno. Vzniká fermentací dušené rýže močigome, japonského destilátu šóčú a rýžových kvasnic. Podle množství alkoholu se dělí na hon mirin se 14 % alkoholu a šin mirin s pouhým 1 % alkoholu. Jeho nasládlá chuť dobře doplňuje grilované pokrmy a spolu se sójovou omáčkou, saké a cukrem tvoří omáčku terijaki.

Šitaké – tato houba, rostoucí na stromech čeledi bukovitých, dává vůni hlavně podzimním japonským pokrmům. Houba povzbuzuje imunitní systém. Usušené houby je nutno předem namočit.

Miso, tato sójová pasta prověřená staletími, je klíčem dlouhověkosti Japonců. Výroba probíhá fermentací vařených sójových bobů, obilí nebo rýže a soli, jejichž poměr podmiňuje výslednou chuť, barvu i vůni. První polévka ochucená misem, tedy miso širu, byla údajně uvařena roku 1460. Miso dochucuje i grilované pokrmy nebo zeleninu.

Oštiepok je tradiční slovenský valašský výrobek z ovčího sýru.