Vychutnejte si čaj napříč světem: Rituály, které si zamilujete!

Čaj pijeme nejen kvůli povzbuzujícím účinkům, ale milujeme hlavně jeho vůni a chuť. Ty tvoří více než stovka různých chemických látek se značnou biologickou aktivitou (katechiny, flavonoidy, polyfenoly a jejich sloučeniny.) Blahodárně působí především na kapiláry a trávicí trakt, posilují imunitu, účinně brání únavě. Abychom čaji ještě lépe porozumněli a uměli si ho dokonale vychutnat, podívejte se na pravidla jeho podávání, jež se praktikují ve světě.

Čich má přednost

Základní potřebu pro čínský čajový obřad Gong-fu je čajové moře, což je převážně dřevěná či keramická plochá krabice s otvory odvádějícími do vnitřní nádržky přebytečnou vodu a oplachovací nálevy. Hostům nejprve prezentujeme samotný čaj, aby ocenili jeho vůni a vzhled. Máme připraveny všechny potřebné nádoby, konvici, šálky a čichátka, což jsou klenuté pokličky na šálky, které zachytí čajové aroma. Horkou vodou zahřejeme konvici (tu i zvenčí), šálky s čichátky i případná sítka. Potřebné množství čaje ve vyhřáté konvici zalijeme vodou, kterou ihned slijeme do čajového moře, popřípadně s ní propláchneme šálky. Rozvonělý čaj opět prezntujeme hostům. Pak připravíme další nálev. Podle kvality čaje ho louhujeme, zhruba půl minuty až minutu, a naléváme hostům do čichátka, které překlopíme šálkem. Naléváme postupně, nejdříve zhruba polovinu dávky a pak druhou v opačném pořadí,aby všichni měli stejně silný čaj. Šálek s čichátkem překlopíme, čaj se tak dostane do šálku. Hosté mohou klepat prsty na stůl na znamení poděkování, hostitel je následně vybídne otevřenámi dlaněmi k pití. K čichátkům je nutné přivonět a teprve pít. Množství tekutiny by mělo být tak na tři doušky. První krátký nám dá představu o čaji a ovoní ústní dutinu, druhým delším si čaj vychunáváme a třetí pak vytvoří dochuť, doznění čaje. U dalších nálevů (jejich počet se odvíjí od kvality čaje) prodlužujeme dobu louhování asi o patnáct sekund a čichátka už nepoužíváme. Jednotlivé fáze přípravy čaje mají poetické názvy jako třeba „drak a fénix přinášejí štěstí“, což je přiklopení čichátka šálkem. Není nutné to vědět, to nejdůležitější je pokorný a snaživý přístup k přípravě čaje. Výsledkem by pak měla být harmonie osoby a okolního vesmíru.

Nejprve obdivovat

O japonském čajovém obřadu se píší celé knihy. Mistrovství v přípravě čaje lze v Japonsku dosáhnout, přesto i ti největší mistři se učí a zdokonalují prakticky celý život. Prvním krokem v čajovém obřadu Ča no ju je pozvání dopisem, jenž je malým uměleckým dílem. Vhodné oblečení představuje u mužů jednobarevné tmavé kimono s nanejvýš pěti rodovými znaky. Obvyklý počet hostů je pět. Nejprve se shromáždí v čekárně na začátku zahrady, odkud vede k čajovému domku klikatá cesta, ukončená kamennou nádržkou či kašnou s vodou. Hosté si v ní symbolicky opláchnou ruce a vypláchnou ústa a až pak vstoupí nízkým vchodem, který je přirozeně přiměje k pokloně, do čajového pokojíku. Hostitel zatím čeká v přípravně. Hosté v pokleku postupně obdivují snítek kakemono ve zvláštním výklenku. Hlavní host usedá tak, aby byl co nejblíž k hostiteli. Ten se se všemi pozdraví a všem vlastní rukou podá drobné občerstvení. Poté nastane krátká přestávka, při níž hosté vyčkají venku, než hostitelův asistent zamění svitek za vázu s květinami. Zvuk gongu, který si pozorně vyslechnou, je pozve dovnitř, ovšem před tím se opět u nádržky s vodou očistí.

... pak teprve pít

Teprve nyní se podává čaj. Jak náčiní, tak i nádobí má nejen své přesné místo, ale i předepsané úkony, jak s nimi nakládat. Hustý čaj koiča, vyšlehaný bambusovou metličkou ze zeleného čaje matcha, je nalit do misky, kterou hostitel staví vedle ohniště, na němž se připravovala voda. Po kolenou se k ní přisune hlavní host, ukloní se ostatním a pokládá si jí do levé ruky, pravou přidržuje. Upije několik doušků, misku utírá ubrouskem a podává druhému hostovi. Ten postupuje stejně, až se napijí všichni. Hostitel poklekne před vchodem, vyjádří omluvu za svou nedokonalost a poděkuje hostům. Ti se také ukloní a poděkují mu. Vše má přesná pravidla včetně námětů k rozhovorů a gest. Nyní může být nálada uvolněnější, odstraní se rozhože zakrývající okna, zúčastnění obdivují čajové náčiní, otvírá se pohled do čajové zahrady, podávají se další cukrovinky a hostitel s novým náčiní, připraví řidší čaj usuča. Až všichni dopijí, uklidí čajové náčiní, což je znamení pro hosty k odchodu. Nakonec hostitel své hosty pozorně sleduje, dokud mu nezmizí z dohledu.

Jak ve staré Anglii

Jednou z nejpropracovanějších příprav čaje na světě mají v Anglii, ačkoliv i jinde najdeme zajímavé zvláštnosti. V Rusku je například důležitou součástí přípravy čaje samovar. Klasický představuje velká nádoba s komínkem uprostřed, v němž hoří dřevěné uhlí a na jehož vrcholku se hřeje silná čajová esence nejlépe z gruzínského čaje, kterou si hosté nalévají do sklenic a doplňují horkou vodou. Čaj, silný podle množství přidané vody, se pije přes cukr či s domácí zavařeninou. Zastavme se ale u anglického čaje o páté. Hodinou se nenechme mýlit, čaj se často podává už ve čtyři odpoledne, ale lze jej uspořádat i později. Traduje se, že obřad vznikl někdy v roce 1840 a stojí za ním dvorní dáma královny Viktorie, vévodkyně Anna z Betfordu. Přestávka mezi lehkým obědem a večeří pro ní byla moc dlouhá, a tak si nechala odpoledne udělat čaj se sendviči. Nechtěla ho ale pít sama a začala zvát své přítelkyně. Těm se to zalíbilo a tradice byla na světě. Co nám tedy přikazuje? Šálek musíme držet třemi prsty za ouško a v žádném případě bychom ouškem neměli prostrčit prst. Pozor na malíček, i mírně zdvižený je brán jako povýšené chování. Šálek držíme jen v momentě, kdy se chceme napít, jinak ho pokládáme na talířek buď na stolku, nebo ho můžeme druhou rukou opatrně přidržovat v klíně. Lžičkou nemícháme zuřivě dokola, nýbrž napříč šálkem k sobě a od sebe. K čaji se obvykle podávají sušenky, pochopitelně čajové, ovšem začínat s nimi je prohřešek, nejdříve přijdou na řadu sendviče z toastového chlebu bez kůrky, nejlépe s máslem a salátovou okurkou nebo s lososem. Pak teprve sušenky, drobné zákusky nebo lívance.