Švestka domácí

Slivoň švestka má tři poddruhy – slivoň bluma, slivoň mirabelka a slivoň slíva. V obchodech dnes najdeme řadu různých druhů slív – rynglí, blum a podobně. Ty „obyčejné“ švestky ale poněkud zřídka. Plody od velkopěstitelů většinou zdaleka nedosahují kvality zralé švestky, utržené někde na mezi za vsí.

Tento dříve běžný strom, který lemoval kdejakou polní cestu a byl stálým obyvatelem téměř každé zahrady, ale v nedávné minulosti téměř zdecimovala nemoc zvaná šarka. Vidíme-li tedy v některé zahradě skvostnou kombinaci zelené a modré, můžeme si být téměř stoprocentně jisti, že je to některá z moderních odrůd slivoně, vyšlechtěná k vítěznému boji s touto švestkovou pohromou.

Přesto jsou místa, kde švestkové stromy přečkaly šarku, a jejich plody v dokonalé kondici naplňují všechny chuťové i zdravotní benefity, které tomuto ovoci přináleží. Nejen švestky, ale plody jakéhokoli jejího poddruhu jsou totiž bohatou zásobárnou zdraví prospěšných látek.

Dost záleží na tom, kdo se na strom plný tohoto ovoce dívá. Pokud je to muž a Moravan, většinou se mu vybaví plody přeměněné pomocí destilačního procesu na slivovici, kterážto může mít při umírněné konzumaci také příznivý vliv na naše zdraví (z tohoto důvodu se také švestce přezdívá valašská oliva).

Nesrovnatelně více možností se však vybaví ženám a dietologům. Ženám zcela jistě před očima defilují naprosto nedostižné koláče, hory švestkových knedlíků či mohutný proud pravých švestkových povidel a další pochoutky, které jsou se švestkou nerozlučně spojeny chuťovou pupeční šňůrou.

Dietologové pak dobře vědí, že švestky obsahují mnoho vitaminů a minerálů. Nejsou příliš bohaté na vitamin C, zato v nich nacházíme zdroj vitaminů skupiny B, někdy jsou dokonce přirovnávány přímo k B-komplexu. Například vitamin B12, důležitý pro krvetvorbu, jehož konzumace je prevencí anemie (chudokrevnosti). Dále je tu biotin – vitamin H či B7, který je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdraví a krásu naší pokožky, vlasů a nehtů. Dalším důležitým vitaminem zastoupeným ve švestkách je vitamin E, silný antioxidant, chránící buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako jsou infarkt, mrtvice a další. Pomáhá také udržovat zdravou hladinu cholesterolu v krvi.

Švestky jsou ale především bohatou zásobárnou minerálů. Obsahují draslík, příznivý pro srdce, nervy a svaly, fosfor napomáhající látkové přeměně, chránící zuby a kosti, železo nutné pro krvetvorbu a okysličování buněk, dále pak hořčík, posilující mozek, svaly a metabolismus, a vápník, potřebný pro stavbu kostí a zubů.

Švestky byly vždy cennou potravinou po celý rok, protože se dají uchovat hned několika způsoby. V období jara a zimy s jejich nedostatkem čerstvé zeleniny a ovoce tak sloužily jako zásobárna zdraví prospěšných látek. Švestky jsou také přírodním projímadlem z nejspolehlivějších, vhodným i pro děti, podobně jako třeba fíky. Zlepšují peristaltiku střev, která zároveň i čistí a zbavují je nadměrného množství tuku. Tím dokonce pomáhají hubnutí, protože zabraňují uložení těchto tuků ve formě nežádoucích podkožních zásob. Krom toho se jim při pravidelné umírněné konzumaci připisuje preventivní účinek proti rakovině střev, velice častému onemocnění následkem nezdravé a příliš tučné stravy.

K L A S I K A

Povidla jsou trumfem staré české kuchyně, tak ceněným, že i v německy mluvících krajích najdeme výraz „Powidln“. Jako náplň do buchet a koláčů jsou bezkonkurenční, ale díky své aromatické, kyselkavé chuti se i v řadě našich krajů používaly také v kombinaci se slanými a masovými jídly; leckde najdeme například uzené s povidlovou omáčkou.

Česká povidla byla proslulá právě díky své specifické chuti, dané klasickým druhem švestky. Tak například ze slavné povidlárny na zámku Loučeň v okrese Nymburk, založené roku 1906, se povidla vyvážela až do Spojených států. Ani ve starých kuchařkách nepanuje jednota v tom, zda je třeba povidly během vaření míchat, či ne. Trik je v prudkosti varu – pomalé dlouhé vaření umožní jen občasné promíchávání.

Na povidla se využívají i padané a přezrálé švestky, které není potřeba sladit, dokonce se k nim přidává i trocha octa (na 2,5 kg 0,15 l). Ten varem karamelizuje podobně jako švestky samy a dodává jim sytě pikantní chuť. Švestky zakápnuté octem se nechají odpočívat 12 hodin v chladu a pak na velmi mírném varu nechají 4 až 5 hodin probublávat. Je možné je také napřed pomlít nebo rozmixovat a pak svařit do požadované hustoty na plotně nebo v troubě. Z koření si nejlépe rozumějí s hřebíčkem, skořicí a badyánem, cukru je třeba jen tehdy, velí-li to vaše chuť.

EVA VŠETÍČKOVÁ, časopis F.O.O.D.