Seznamte se: cuketa

Do Evropy byly převezeny jako **indiánská jablka nebo cukomarin. **Protože jsou cukety teplomilné, rozšířily se zejména v jižní Evropě a tvoří základ mnoha pokrmů italské, řecké a balkánské kuchyně.

Všude, kde se dnes cukety objevují, je rozšířeno asi 112 rodů s asi 750 druhy. Ne všechny jsou poživatelné, ale často jsou využívány jako nádoby pro uchovávání pokrmů či přepravě tekutin, k výrobě hudebních nástrojů, vypreparované plody jedné odrůdy se používají jako žínky a i na našich zahrádkách se vyskytují prskající okurky což je druh, který se v době plné zralosti po doteku rozletí do všech stran.

Cuketa má z hlediska výživové hodnoty příznivý vliv na trávicí soustavu, uplatňuje se v redukčních dietách, napomáhá odvodňování organismu a je prospěšná ledvinám i játrům. Obsahuje provitamin A, vitamíny skupiny B, z minerálních látek draslík, fosfor a v semínkách zinek. Vzhledem k vysokému obsahu vody má nízkou energetickou hodnotu.

Všestranné využití v kuchyni je tedy zcela logické. A to nejenom plodů, ale i květů. Nejchutnější a nejkřehčí jsou mladé plody, protože nemají tak silnou slupku a nemusejí se loupat, stačí je opláchnout proudem vody a pak už jen třeba rozpůlené pokapat olejem, potřít česnekem, posypat směsí mletého pepře a tymiánu, mírně osolit a zprudka ugrilovat. Horké jsou vynikající!

Starší plody už je třeba oloupat a případně zbavit nadbytku semen. Pak už se fantazii meze nekladou, hodí se k jakékoliv tepelné úpravě - vařené v polévkách, dušené v guláších, pečené, smažené, hrubě nastrouhaná cuketa může nahradit část brambor při přípravě bramboráků, může doplnit směs sekané či karbanátků a dokonce lze připravit cuketový kaviár.

Sympatické je, že cukety se dají také konzervovat a to mnoha způsoby - proslazovat (kandovat), sterilovat a to buď ve sladkokyselém nálevu, nebo v cukerném, získáme buď chutnou přílohu k masům, či kompot.
Cukety mají tu ohromnou výhodu, že se mohou kombinovat téměř se všemi druhy zeleniny, masem, dary moře, těstovinami, rýží i luštěninami. Hodně záleží na šikovnosti při dochucení a kořenění - vhodnými bylinkami a kořením jsou kopr, bazalka, tymián, oregano, majoránka, petrželka, zázvor, paprika i pepř. Nezastupitelné jsou cibule a česnek.
Pro gratinování se sýrem jsou ideální aromatičtější druhy sýra - parmezán či ementál, ovčí brynza, balkánský či istambulský sýr a za zkoušku stojí i sýry kozí nebo olomoucké tvarůžky.

Jak již bylo uvedeno, využitelné v kuchyni jsou i květy. Sice jenom velice krátkou dobu, ale patří mezi vyhledávané pochoutky, přitažlivé žloutkově žlutou barvou. Gurmáni si je připravují buď smažené - namáčí si je do palačinkového těsta a hotové doplňují ovocným salátem, nebo je plní.

A na závěr ještě recept, který by mohl přesvědčit a přilákat i ty nejnáročnější.

Cuketový kaviár

Na 1 osobu počítáme s jednou cuketou, kterou nakrájíme na kousky, pokapeme olejem a zprudka rozpečeme. Necháme vychladnout, rozmixujeme a promícháme s drobně posekanou cibulkou, utřeným česnekem, osolíme, podle chuti okyselíme citronovu šťávou a případně zjemníme konzistenci kapkou oleje. Ponecháme, nejlépe přes noc, v ledničce a pak servírujeme na plátcích veky, bagety, toastového chleba, případně jako jednohubky na kolečkách rohlíků.