Svátky plné jara

Příběh, který dal základ křesťanským Velikonocům, se odehrál v Jeruzalémě v roce 33 n. l. ve dnech židovského svátku nekvašených chlebů – Pesachu. Ten oslavuje osvobození židovského národa z egyptského otroctví a zároveň probouzení půdy a země. Odráží vyprávění podle Tóry, poučení židovského národa, uložené v pěti starozákonních knihách Mojžíšových, kdy Židé opustili Egypt tak rychle, že jim nestačilo vykvasit chlebové těsto. Upekli z něj proto placky z těsta nevykvašeného, macesy. To také vysvětluje, proč jsou o tomto svátku macesy povinnou součástí svátečních pokrmů, a naopak je zakázáno veškeré jídlo obsahující cokoli kynutého nebo kvašeného. První dva dny (v Izraeli první den) svátku Pesach se rodina schází při slavnostní „sederové“ večeři. Slovo seder znamená hebrejsky řád, pořádek či uspořádání, a proto má tato večeře svůj po staletí ustálený průběh. Pesach je v židovském kalendáři nejen svátkem probouzení přírody, ale také hlavně oslavou lidské svobody.

Ať už jsme, či nejsme věřící, kryjí se velikonoční svátky v našem podnebném pásmu se začátkem jara a toto roční období diktuje také složení jídelníčku. Naši předkové v době před Velikonocemi dodržovali přísný půst, kdy se na stole celých čtyřicet dnů nesmělo objevit maso. Výjimku tvořily pouze ryby. Připomenout si duchovní smysl těchto svátků také není od věci. Některá z jídel, která jsou dnes součástí velikonočního stolu, mají svůj původ právě v jejich historickém kontextu. Například mazanec, patřící mezi nejstarší druhy českého velikonočního pečiva, se pekl již v 15. století vždy na Bílou sobotu, kdy končil předvelikonoční půst. Nebýval ale vždy sladký.

Původně se připravoval z tvarohu a vajec, někdy se plnil také uzeným masem či slaninou. Sladkým se stal teprve koncem 18. století. Vždy měl ale podobný tvar jako dnes (říkalo se mu také bochánek), s naříznutým křížem uprostřed. Tradici mazance najdeme i v sousedních zemích, i když tam mohou mít trochu jiný tvar. Tak v rakouském bochánku Osterpinzen najdeme zapečené vejce coby typický velikonoční symbol, v Anglii se v tento čas pečou malé bochánky Cross Buns s křížkem na povrchu naznačeným polevou, a pro tyto svátky je typický také sváteční koláč plný sušeného ovoce s marcipánovou polevou ozdobenou kuličkami, znázorňujícími apoštoly, Simnel Cake.

Dalším typickým velikonočním pečivem jsou jidáše – sladké pečivo z kynutého těsta polévané medem (na ochranu před uštknutím a žihadly). Budete-li si na nich letos pochutnávat, vězte, že se pečou na věčnou paměť zrady Jidáše, jednoho z Kristových učedníků. Jejich tvar má připomínat stočený provaz, na kterém se zrádný apoštol oběsil. Ze stejného důvodu pak Britové vynechávají dvanáctou kuličku na již zmíněném ovocném koláči Simnel Cake. Také beránek (recept je na str. 16) je symbolem rozšířeným již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci.

V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Krista a jeho osobní oběti. Spojení můžeme nalézt také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek obětoval na památku vyvedení Židů z egyptského otroctví. Náboženské tradici také v neposlední řadě vděčíme za přítomnost jehněčího či jiného mladého masa na velikonočním stole. Téměř všechna velikonoční jídla také obsahují vejce (v době velikonočních svátků začínají slepice jarní snůšku) a bylinky, včetně kopřiv. Nejinak je tomu i u velikonoční nádivky (někde se jí také říká hlavička, protože se připravovala z telecí hlavy). Jedla a jí se teplá či studená.

Řečtina a ruština pak dává Velikonocům název Pascha a svátky jsou tu úžeji, i názvem, propojeny s tradicí židovskou. V těchto zemích totiž převládá pravoslavná, ortodoxní víra. Datum velikonočních svátků se zde vypočítává nikoli podle gregoriánského kalendáře jako v Česku, ani podle lunisolárního jako při Pesachu, ale podle kalendáře juliánského. Pravoslavní tak mohou Velikonoce slavit buď zároveň s křesťanskými, ale také s jedno- či vícetýdenním zpožděním. Pascha se totiž neřídí fázemi Měsíce, nýbrž židovským svátkem Pesach, který jí předchází.

Také v pravoslavných zemích jsou Velikonoce nejvýznamnějším svátkem, kterému předchází půst. Ortodoxní řečtí věřící jej dodržují velmi přísně. Když ale skončí pašijový týden (sobotní půlnoční mší na znamení Zmrtvýchvstání), je liturgické části svátků konec a lidé se začnou odddávat velkolepým veselicím spojeným s mohutným pojídáním různých lahůdek. Pascha je svátkem především rodinným, a tak se během ortodoxních Velikonoc v Řecku u stolu scházejí celé rodinné klany. Vyměňují si červeně nabarvená velikonoční vajíčka a ťukají navzájem jejich špičkami o sebe. Čí vajíčko se nerozbije, ten může počítat s celým rokem plným štěstí. Speciální postavení má velikonoční pletenec tsurekia z kynutého těsta, podobného mazancovému.

Na Ukrajině a v Rusku se koncem pašijového týdne – na Bílou sobotu – zadělává na slavnostní moučník zvaný kulič, který je další variací na téma mazanec. Pojídá se s nezbytným lahodným tvarohovým krémem pascha, který se připravuje v typické formě a je chuťovou oslavou další nezbytné jarní suroviny, tvarohu z čerstvého mléka. A ten najdeme i v náplni italského koláče pastiera a koneckonců i v polevě amerického mrkvového dortu.