Přílohy známé i neznámé

V našich klimatických podmínkách připravujeme přílohy nejčastěji z brambor, mouky, obilovin, těstovin, luštěnin a zeleniny, které často doplňujeme omáčkami.

Brambory se u nás pěstují asi od roku 1770, kdy k nám byly dovezeny z Branibor v době hladomoru. Jsou velmi oblíbené pro svůj lehce stravitelný škrob, velký obsah vitamínu C a vitamínů řady B a jako zdroj rostlinných bílkovin a nerostných látek. Neobsahují žádný tuk. Nejhodnotnější jsou vařené v páře ve slupce. Ale díky našim mlsným jazýčkům je nejčastěji připravujeme vařené bez slupky a dále zpracováváme - například s mlékem na bramborovu kaši, opékané, smažené v různých tvarech jako hranolky nebo krokety. V našich krajích je zvykem je mastit - nejčastěji čerstvým máslem. Brambory jsou také výbornou surovinou pro výrobu těsta - těsto se může zpracovávat ze syrových i vařených brambor a slouží k přípravě oblíbených bramborových knedlíků.

Obiloviny se konzumovaly již v době kamenné a v současné době se opět vrátily na výsluní obliby díky vysokému podílu vlákniny. Podle klimatických podmínek se pěstují pšenice, žito, oves, ječmen, kukuřice, rýže, pohanka a další odrůdy. Mají vysoký podíl sacharidů, rostlinné bílkoviny, nerostné látky a vitamíny skupiny B a nepatrné množství tuku. Na našem trhu je široká nabídka nejrůznějších druhů mouky nejčastěji z pšenice, žita nebo kukuřice, dále kroupy, ovesné vločky, krupice, různé druhy rýže a těstovin.

Rýže se dělí do tří skupin: na dlouhozrnnou, krátkozrnnou a střednězrnnou.
Dlouhozrnná rýže se při vaření neslepuje a zůstavá sypká. Proto je ideální na přípravu přílohových salátů, karí, ke kuřecím a masitým jídlům. Naopak střednězrnná a krátkozrnná rýže při vaření dobře změkne a slepuje a hodí se k přípravě kaší a nákypů.

Pro výrobu těstovin se používá mouka z tvrdé pšenice. Těstovin je nespočet druhů a tvarů, zpracováním těsta a místem původu. Nejlepší a nejproslulejší jsou samozřejmě těstoviny italské. Těstoviny se výtečně hodí jako přílohy k hovězímu a vepřovému masu nebo jako samostatný pokrm v kombinaci se zeleninou, omáčkami, kořením a masem.

Luštěniny jsou semena motýlokvětých rostlin. Představují nedoceněný zdroj bílkovin, vlákniny, škrobu, vitamínů a minerálů. U nás se nejčastěji konzumují semena hrachu, fazolí, čočky, stále oblíbenější je sója. Jejich výživová hodnota je ještě vyšší, když je kombinujeme s chlebem nebo jinými obilovinami.

Omáčky jsou jako příloha velmi oblíbené a uplatní se dobře k masu, zelenině i k obilovinovým pokrmům. Mohou se konzumovat teplé i studené. Jejich základní surovinou je tuk, mouka, zelenina, koření, někdy se zahušťují žloutky nebo smetanou. Většinou jsou pojmenovány po své nejvýraznější složce. Omáčky se podávají často spolu s další přílohou, nejčastěji s knedlíky, těstovinami, rýží nebo bramborami.

Jako přílohu stále častěji konzumujeme také **nejrůznější části zeleniny**. Nejhodnotnější je samozřejmě zelenina čerstvá, pak následuje mražená, nejméně hodnotná je konzervovaná zelenina. Zeleninu můžeme přikládat k jakýmkoli masům a k pokrmům z vajec.

V podávání příloh sice existují mnohé zvyklosti, ale žádná přísně stanovená pravidla. Rozhodující je individuální chuť každého jednice a dobrá kvalita použitých surovin. Správně zvolená a upravená příloha korunuje chuť každého hlavního jídla a kuchaři dává možnost předvést svůj cit pro vyváženost chutí a kombinační schopnosti.