Masopustní koblihy

O masopustu, křesťanském svátku, který vystřídal starověké bakchanálie a saturnálie, se lidé veselili a hodovali (a dělají to v podstatě dodnes). Slovní spojení znamenající doslova „půst od masa“ totiž znamenalo i začátek období, kdy se lidé před Velikonocemi skutečně postili – a na to bylo třeba se dobře připravit. V chladném zimním období si ale lidé užívali nejen masa, kterého bylo jindy pomálu.

Charakteristické pro tento čas bylo také masopustní pečivo – šišky a hlavně koblihy. Smažte šišky a kobližky, ať jsou červený jak lišky a nám taky dejte, s námi počítejte, zpívala chasa, která zvala na masopustní zábavu. Koblihy byly totiž natolik spjaté s hodováním, že slovo kobližný znamenalo prakticky totéž co labužnický, nebo dokonce až prostopášný. V 16. století se v Čechách dokonce říkalo masopustu karneval z Koblihovic.

Poctivě vysmaženo

První zmínky o specializovaných pekařích kobližnících pocházejí již ze 14. století. Ve středověkých receptářích se pak setkáme s různými náplněmi a druhy koření, které se do koblih přidávaly. Jedná se třeba o řeřichu, šalvěj či náplň z kdoulí! Připravovaly se i koblihy prázdné nebo plněné mákem či povidly. Vedle podlouhlých šišek a kulatých koblih se smažily tvary vykrajované nožem (pracky, prsty, uzlíky, kohoutí hřebeny), splétané z válečků v podobě různých uzlů, osmiček či věnečků. Z koblihového těsta se leckde vyráběly také malé figurky (ptáčci nebo husičky) nebo trhané cípky, zvané oříšky.

Koblihy se ve středověku připravovaly vždy na másle, což s sebou neslo výrazné nebezpečí požárů. Ty byly dokonce zaznamenány v kronikách. Obrovský požár, který vznikl údajně právě od hořícího másla při pečení koblih, vypukl v roce 1523 v Jihlavě. Vyhořelo při něm prakticky celé město. Toto neštěstí prý způsobily ženy soukeníků, které se opily a dostaly chuť na koblihy. V 19. století už přípravu koblih ovládlo levnější a snadno uchovatelné sádlo.

Šel koblížek do světa

Koblihy jsou oblíbeným masopustním pečivem i v sousedním Polsku a Rakousku, kde se jim říká Krapfen na památku pekařky Cäcilii Krapfen, která je již koncem 17. století připravovala naplněné ovocnou marmeládou. Spolu s holandskými přistěhovalci se koblihy objevily i v Americe, kde je nazývají doughnuts. Namísto plného kulatého tvaru, jenž známe z našich končin, tu mají tvar prstence.

Říká se také, že o toto typicky americké vylepšení s dírou uprostřed se postaral šestnáctiletý plavčík jménem Hansen. Na lodi, kde pracoval, prý byly koblihy ve středu nepropečené, takže tento defekt napravil zcela pánským způsobem – v těstě pomocí pepřenky vypíchl otvor. Pod názvem sufganiot je pojídají židé během svátku světel zvaného chanuka.

Užitečné tipy

– na přípravu koblih je potřeba hodně vajec, nepijí pak tolik tuku
– rum vylepší nejen těsto, ale také náplň
– při smažení dejte do tuku několik koleček čerstvé mrkve - tuk se nebude tolik přepalovat