Aroma terapie

Anýz

Oficiálně nazývaný bedrník anýz (Pimpinella anisum) z čeledi miříkovitých se k nám rozšířil z Malé Asie. Odedávna se používal k aromatizaci nápojů i pečiva, také některých masitých pokrmů a při nakládání zeleniny, zejména červené řepy a zelí. Působí protinadýmavě, proto se dává ve formě čaje kojencům i kojícím matkám. Typická čistá lékárenská vůně, jejímž zdrojem je esenciální olej anetol, charakterizuje i různé likéry. Anetol najdeme i v následujícím koření, badyánu, který je proto někdy nazýván „hvězdicový anýz“. Semínka i typická vůně se podobají také dalšímu koření, fenyklu, který níže představujeme v jeho zeleninové podobě.

Badyán

Základní koření asijské kuchyně, kde se často používá i do slaných jídel, zatímco u nás je spojen především se sladkým pečivem a ještě výrazněji s vánočními cukrovinkami. Není s anýzem botanicky spřízněn, ale v jeho vůni vysledujeme stejné komponenty, především výše zmíněný anetol. Ve staré Persii byl nazýván badian, a tento název byl převzat řadou jazyků, i když se leckde ujalo anglosaské označení „hvězdicový anýz“. Illicium verum ale není na rozdíl od anýzu bylinka, nýbrž malý stromek s hvězdicově tvarovanými plody, domovem v Číně a Vietnamu.
Oblíbený je i v indické kuchyni, kde se jím často koření maso, protože zvýrazňuje jeho chuť.

Citron

Jeden z nejvoňavějších a nejpoužívanějších plodů, jaké lidstvo zná, roste na malém stromku s lesklými listy a nádherně voňavými kvítky v celém jižním pásmu – přesto je jeho původ nejistý, obecně se situuje na jih Indie, ale také do Barmy a Číny. Evropa se s ním seznámila díky římskému impériu už v 1. století n. l., ale v jižních evropských zemích se začal pěstovat až mnohem později, v 15. století v okolí Janova. V kuchyni se využívá jeho šťávy, kromě zředěné a případně slazené jako nápoje i k dochucování sladkých i slaných pokrmů, stejně jako strouhané kůry. Značné využití má také v lidové medicíně, mezi jiným i díky vysokému obsahu vitaminu C.

Dobromysl

Zatímco její český název zní poněkud starosvětsky (a dnes je dávána přednost kosmopolitnímu výrazu oregano), plně vystihuje jednu z příjemných vlastností této bylinky. V podobě čaje (výluhu) má totiž protizánětlivé účinky, zvyšuje vylučování žluče a mírní křeče. Dříve se proto dávala žencům při senoseči, přinášela jim úlevu a… dobrou mysl. Je nepostradatelná jako koření, spojené především se středomořskou kuchyní, ale kupodivu je oblíbená i v Mexiku, zejména k luštěninám. Je příbuzná s majoránkou (místně se jí říká zimní majoránka), ale chuť a vůně nejsou zcela identické. Často u nás roste divoce na loukách a mezích.

Estragon

Česky se tato bylinka nazývá kozalec, botanicky pelyněk estragon, v gastronomii je spojen s Francií, často ho najdeme i v ruské kuchyni. Pozor ale na to, že francouzská varieta je mnohem decentnější než ruská, a proto je práva tamní klasifikace fines herbes, tedy zařazení k jemným bylinkám. U nás býval pěstován spíš ruský estragon a v české kuchyni nedošel nijak velké obliby. Kvalitní francouzský estragon je ovšem jiný šanson. Dnes bývá k mání běžně v supermarketech v květináčích i časně před vlastní sezonou, takže ho můžete vyzkoušet například v klasické francouzské omeletě nebo k rybám, což jsou spojení, kterým haute cuisine vždy požehná.

Fenykl

Stejnou vůni, jakou se vyznačují semínka fenyklu a která je spřízněná s výše uvedeným anýzem, má i takzvaný zeleninový fenykl. Elegantní bílozelená bulva, tvořená křupavými řapíky se ztluštělou bází, je typickou zimní a časně jarní zeleninou. K nám se dováží například z Itálie, kde je finocchio zahrnován spoustou amore – a není divu. Kuchyňsky je totiž mnohostranný. Zasyrova, z nakrájeného na tenké proužky je báječně křupavý salát (doplňte jogurtem, zakysanou smetanou a česnekem), zprudka opečený na olivovém oleji na pánvi nebo v troubě je úžasný jako příloha či zeleninové jídlo, božský je i jako krémová polévka…

Foto: Karel Kita a Shutterstock.com
Food styling: Petra Frýdlová
Dekor styling: Venny Hladik