Divotvorný hrnec

V **DĚTSTVÍ **jsme si nikdy nenechali ujít sobotní dopolední syčení našeho papiňáku. Na jedné straně jsme ho pozorovali s vrozenou nedůvěrou, na straně druhé jsme tajně doufali v báječnou dramatickou katastrofu, o které kolovaly zaručené zvěsti. Třesoucí se nerudný hrnec s rozechvělým ventilem bravurně zvládl nezapomenutelné hovězí a my se pak jen dohadovali, kdo si dá tu práci odšroubovat pojistku a všechno umýt.

Mezi obyčejným hrncem a papiňákem je propastný rozdíl, asi jako mezi valčíkem a sambou. Papiňák je totiž sofistikovanější, přestože je starý přesně tři sta třicet let. Tlakovému hrnci, který původně vypadal spíš jako malá kamínka na třech nožkách, dal jméno muž s hnědýma očima a působivou parukou zlaté éry Ludvíka XIV., Denis Papin.

Vědecký svět páry

Papin se narodil 22. srpna 1647 do měšťanské rodiny v malé francouzské vesnici Chitenay poblíž městečka Blois, kde byste dnes natrefili i na jeho sochu. Studoval jezuitskou školu a pokračoval na univerzitě v Angers, kde roku 1669 získal doktorský diplom; jeho zájem a konání se ale nezvratně obrací k fyzice. Jako poručník se o dva roky později octl po boku autora kyvadlových hodin Christiaana Huygense, šéfa Vědecké akademie v Louvru, a v roce 1673 pracoval v blízkosti Gottfrieda Leibnize.

Kdyby se mělo jedním slovem charakterizovat zaměření jejich pokusů, bylo by
to vakuum. Papin byl kromě vědce, fyzika a matematika také kalvinista. V roce 1675 předběhl zrušení ediktu nantského a odjel do Londýna s Huygensovým doporučením, cesta zpět do Francie mu však zůstala uzavřena.

Velmi rychle se připojil k bádání Roberta Boyleho – irský chemik v něm našel ideálního asistenta pro zanícené rozkrývání vlastností vzduchu. Neúnavný Papin konstruuje nový stroj na výrobu vakua a v roce 1679 přichází s výjimečnou záležitostí a budoucí neodmyslitelnou součástí našich kuchyní – autoklávem!

Jednalo se o válec z velmi silné litiny, ve kterém mohlo docházet ke zvyšování tlaku páry, a to bez nebezpečí výbuchu, díky bezpečnostnímu ventilu. Důmyslná mašinka, které dnes u nás říkáme papiňák (Francouzi cocotte minute), dovolila Papinovi rozjet sérii nových pokusů při – na tehdejší dobu nevídaných – osmi až dvaceti barech atmosférického tlaku.

Navzdory zrušení ediktu je v Paříži roku„Způsob přípravy kostí a všech druhů mas ve velmi krátkém čase s malou útratou s popisem aparátu, který je k tomu třeba použít“. Denis Papin totiž ve svém vynálezu vidí prostředek boje proti chudobě, protože jeho stroj dokáže kusy masa i té nejnižší kvality transformovat na poživatelný pokrm, kosti pak na želé.

Jak je Papin výborný vědec, tak špatný je obchodník. Významný zisk z autorství
svého vynálezu nechá uplavat. Jako náplast mu Boyle nabízí členství v Královské akademii v Londýně.

Akademie v prosinci 1680 s jeho vstupem souhlasí. Po dvouletém odskočení si do Benátek s cílem založit tu vědeckou akademii se Papin vrací na své londýnské místo, aby pokračoval ve svém bádání ve znamení vody, vzduchu a konzervace potravin. Po mnoha výletech do Německa ale na intervenci lankraběte Hesseho, který mu tady sežene místo profesora matematiky, zůstává definitivně v Marburgu.

Přestože studenti z jeho komplikovaných hodin prchají, jeho renomé zůstává ve hvězdných výšinách a on pokračuje ve svých vynálezech. Popisuje princip nízkotlakého parního stroje, ponorného plavidla, které se po prvním katastrofickém pokusu nakonec stane prvním podvodním plavidlem na světě, či odstředivého čerpadla.

Papin také fungoval jako Hessův osobní lékař a nakonec na zámku Cassel, kde se také popral s projektem fontán (podle Hessova přání po vzoru Ludvíkových zahrad ve Versailles), zůstal.

Ani tady však Papin nedošel klidu a nakonec se vrátil do Londýna, aby po dvaceti letech objevil své staré místo. Boylův nástupce Isaac Newton ale technologiemi Papina pohrdal, a tak Papin svůj život dožil jako vynálezce malých inovací (zabývá se třeba pokrokovou výměnou vzduchu v domácnostech).

Stopy vědce se mezi lety 1712 a 1714 ztrácejí, podle francouzské encyklopedie Papin zemřel roku 1714.

Inteligentní dimenze kulinářské

V roce 1857 otvírá cínovač Antoine Lescure klempířskou dílnu v burgundském Selongey. Jeho provoz se v roce 1944 mění na společnost Société d’Emboutissage de Bourgogne a firma SEB o devět let později přichází na trh s výrobkem z tepaného hliníku Super Cocotte (cocotte minute).

Tedy přesněji řečeno, bratři Lescureovi papiňák adaptovali pro potřeby domácnosti a uvedli do prodeje. Nerezový model na sebe nenechal dlouho čekat, Super Cocotte v Inoxu se objevuje v šedesátých letech, roce 1969 bylo prodáno závratných deset milionů exemplářů a od roku 1994 díky verzi Clipso můžeme otvírat i zavírat naše papiňáky jednou rukou.

Nelze zapomenout ani na přehlídkový typ Super Cocotte Décor s výjimečným designem. Inovace inteligentního časového spínače a sklápěcích rukojetí dělají z tlakového hrnce bezpečného génia s velmi atraktivními vlastnostmi. Tlakové vaření znamená o sedmdesát procent rychlejší přípravu, což nese i adekvátní úsporu energie.

Potraviny si navíc uchovají biologicky hodnotné látky i jednoznačně lepší chuťové vlastnosti. Současné papiňáky mají dvoují třívrstvé dno, a tak se vám bude připalovat jen velmi obtížně. Výběr toho správného tlakového hrnce však nelze brát na lehkou váhu, začněte rozhodnutím o jeho velikosti. Vybírat si můžete ze tří- až desetilitrových hrnců, hodných na všechny typy sporáků včetně indukčních.

Na trhu jsou i hrnce pro mikrovlnné trouby. Zvažte, zda bajonetový či pákový uzávěr a jaký systém bezpečnostní pojistky zvolit, doporučovány jsou minimálně dvě, ale běžně jich najdete až sedm.

Ale ani tady všechno nekončí, dopřát si můžete časovač pro kontrolu vaření, vložné koše pro vaření v páře, dušení a uchování vitaminů v potravinách, výběr z pozic vaření a možnost nastavení výše tlaku nebo volbu z automatických varných programů. Revoluční elektrický tlakový hrnec s digitální technologií navíc vaří opravdu sám samojediný, kromě vaření a ohřívání nahradí i hrnec fritovací a nabízí také možnost předvolby ukončení vaření.

Prověřte ho třeba při přípravě vepřové pečínky po farmářsku. Zkrátka a dobře papiňák dál kráčí s dobou – a kdyby to mohl vidět monsieur Papin, měl by jistě radost!

Text: DITA KLEPKOVÁ, časopis F.O.O.D.