Newyorčané z pečiva, které je navrchu křupavé a uvnitř vláčné, přímo šílí. Do Ameriky přitom ‚bejgly‘ připluly se židovskými vystěhovalci. Zde je košer recept!
Podle definice Websterova slovníku je bagel „pečivo z kynutého těsta, stočené do kulatého tvaru, povařené ve vodě a pak upečené“. Bagel je skutečně jediné známé pečivo, které se před pečením povaří. Tento postup mu dodává jedinečnou konzistenci a hladkou lesklou kůrku. Podle často opakované legendy je bagel vynálezem vídeňského židovského pekaře z roku 1683.
Vymyšlen byl jako poděkování za ochranu města před tureckým vpádem, o niž se zasloužil polský král Jan III. Sobieski. Pekař, chtěje uctít královo jezdecké umění, vytvaroval pečivo jako třmen (německy Bügel) koňského postroje, tedy s otvorem. I u nás se od té doby setkáváme s pečivem se jmény, jako je býgl či bajgle, ale název je často přisuzován nejrůznějším moučníkům…
Ve své době však byly bejgly či bajgli mimořádně oblíbené v židovských komunitách ve střední Evropě, jako dárek je dostávaly čerstvé rodičky, batolatům se zase dávaly při prořezávání zoubků, protože i jejich tvar je pro dětské ruce jako stvořený. V Rusku nesou název bubliki a prodávaly se navlečené na šňůře podobně jako preclíky.
Už počátkem 20. století se s první středoevropskou vlnou emigrace do Spojených států a Kanady vezl i bagel. V letech 1910 až 1915 vznikl v New Yorku proslavený spolek pekařů bagelů, Bagel Bakers Local, mající přesně tři sta členů. Výjimečnost příslušnosti k pekařským bratrstvům v New Yorku a New Jersey prý byla taková, že bylo snazší dostat se na lékařskou fakultu na Harvard než do jedné z 36 spolkových pekáren bagelů…
I dnes patří pravé bagely k výsostné newyorské tradici (zvlášť s klasickou oblohou žervé, losos, kopr, zvanou schmear). Právem, jsou skvělé – možná je načase, aby se zase usídlily ve středu Evropy!
Nejtradičnější způsob podávání bagelů je s jemným tvarohem, koprem a uzeným lososem, ale fantazii (a různým oblohám) se meze nekladou.
Know-how: Vůbec první písemná zmínka o bagelech pochází z roku 1610 ze zápisu městské rady v Krakově. Už tehdy je zmiňuje jako tradiční dárky či přilepšení čerstvým rodičkám a časově tak trochu zpochybňuje legendu o třmenech krále Jana.
Od 60. let minulého století jsou v USA k mání mražené bagely a existuje také kofeinová verze, vynález molekulárního fyzika Roberta Bohannona.
Opravdoví bageloví nadšenci si vychutnávají spoustu dalších příchutí či přísad, například borůvky, rozinky se skořicí, brusinky s pomerančem, česnek, bazalkové pesto, sušená rajčata, kousky čokolády, papričky, mák, smaženou cibulku, sýr, slaninu…
Velmi oblíbený způsob podávání je také bagel rozkrojit a nasucho
opéct v toastovači.
Povařením před pečením je dosaženo pevné, hladké kůrčičky.