Krásné vaření

Poměrně stručná biografie říká, že kuchyni si Donna zamilovala už jako osmiletá. Ona sama k tomu dodává, že vaření skutečně milovala od dětství a vařit se naučila od babičky, která i skvěle pekla. „A opravdu jsem, když mi bylo osm, udělala tátovi k narozeninám biftek ve smetanové omáčce. Byl to úspěch a z kuchyně už mě pak nikdo nedostal.“ Na škole se pak cíleně věnovala hodinám rodinné výchovy a brzy se dostala i k food stylingu.

Dnes je nejen nejznámější australskou gastronomickou celebritou, ale podobně jako její protějšky– Britka Nigella Lawson a Američanka Martha Stewart – má i ona svůj vlastní televizní pořad, vyvinula designovou řadu kuchyňských pomůcek, spolupracuje s prestižními značkami, jako je porcelánka Royal Doulton, a je samozřejmě i autorkou řady nádherných kuchařských knih. Její eponymní časopis, dvouměsíčník, který letos slavil desáté narozeniny, má jen v Austrálii takřka 400 000 čtenářů a předplácejí si jej lidé v 82 zemích světa.

V médiích má Donna silnou průpravu, už v pětadvaceti se stala jídelní redaktorkou australské edice Marie Claire a brzy nato jí byly svěřeny lifestylové články. Donna má totiž vrozený vytříbený vkus, který v kombinaci se smyslem pro jednoduché a účelné vaření stojí za fenomenálním úspěchem všeho, do čeho se pustí. Její jídelní sloupky v australských, novozélandských i britských denících a týdenících čtou miliony lidí. Sbírka jejích kuchařek dnes zahrnuje čtrnáct titulů, například Off the Shelf, dvoudílné Modern Classics, The New Cook, Modern Seasons či Fast, Fresh, Simple (tato kuchařská kniha se stala základem televizního seriálu vysílaného v roce 2011).

Prodeje už přesáhly čtyřmilionovou hranici, přičemž jejich úspěch je dán nejen přístupnými a přímočarými recepty, ale do značné míry i jejich vizuálním zpracováním. Donna Hay je dokonce „autorkou“ specifického odstínu jemně modrozelené barvy, která se jejími časopisy, knihami i značkovou řadou kuchyňských produktů vine jako namodralá nit. V žargonu módních stylistů a designérů – a nejen v Austrálii – se pak skutečně mluví o odstínu „Donna Blue“.

Asi jako žádná úspěšná a veřejně známá osoba se ani tato energická čtyřicátnice, která nedávno překonala závažné poranění páteře (a během léčby shodila více než deset kilo), nevyhne kontroverzím. Kritici jí vyčítají, že spíš než o jídle jsou její recepty o krásném aranžmá. Na to má geniální stylistka jednoduchou odpověď. „Jde mi o to, aby lidé vařili a jedli co nejjednodušeji a nejzdravěji. Mám ráda hezké věci a ano, jsem perfekcionistka, ale nic mě nerozčilí víc, než když moje knihy slouží jen jako ozdoba konferenčního stolku.

Odrážejí totiž způsob, jakým vařím já a jak s mojí rodinou jíme – jednoduše a nekomplikovaně. Nejdůležitější je pro mě kvalita surovin. Než abych pořádala nějakou stylovou párty, radši hodím kus masa (Australanka se nezapře) na gril. Přihodím pár chlebových placek, k tomu nějaký dip a hotovo. A pokud mě někdo kritizuje za to, že masové knedlíčky odměřuju přesně na gram, dělám to proto, aby byly všechny ve stejnou dobu stejně uvařené – jinak se budou čtenáři zlobit, že recept nefunguje.

Ano, miluju krásné věci, ale musejí být taky praktické a funkční.“ A že to dělá dobře, potvrzují její čtenáři. („Kdyby nebylo Donny, trpěl by můj muž celoživotní podvýživou,“ zní jeden z komentářů za všechny.) Donna Hay se stala nejen australským vývozním artiklem č. 1, funguje to i obráceně, je skutečnou ambasadorkou dnešní Austrálie, která se stává svou multietnicitou a životním stylem vzorem pro moderní země. Donniným životním prostorem je především Sydney. „Je to báječné místo k životu.

Musíte tu tvrdě pracovat, ale odměna je sladká. Určitě je na světě jen málo míst, kde si cestou z kanceláře můžete jít zasurfovat a dokonale si tak vyčistit hlavu.“ Jak jejímu životu, tak její profesi vévodí jednoduchost a přímočarost. S manželem Billem, farmářem a řezníkem, vychovává dva syny, osmiletého Anguse a pětiletého Toma. „Nemohla bych dělat to, co dělám, kdyby už kluci nechodili do školy a kdybych neměla paní k dětem. Ale taky bych bez nich nemohla být ani den. Chodím teď hodně běhat, abych si udržela váhu a posílila záda, ale vždycky až když kluci usnou.“

Donnin pracovní den začíná okolo sedmé, kdy vypravuje děti do školy. V tašce jim samozřejmě nemůže chybět mámin „lunch box“ s obědem. „Pokud nemám televizní vysílání, jsem v redakci tak na devátou,“ říká Donna. „Začínala jsem s pěti lidmi, dnes je nás patnáct, což není na magazín tohoto rozsahu velký tým. Ale já mám ráda ten pocit jedné velké rodiny. U nás to není klasická redakce, jsme hodně v terénu a na focení. Trvám na denním světle, a tady mi Sydney hodně pomáhá – je tu nádherné světlo, čisté a jasné. A konzistence barev je pro mě tak důležitá, že každé číslo ladíme v tónech jedné barvy. V jídelní fotografii je stejně jako v módě všechno o souladu a kontextu. A náš týmový recept na úspěch? Hodně se smějeme.“

Následující dva recepty jsme pro vás připravili v Donnině stylu a také doufáme, že si je vychutnáte!

Ilustrace: Alois Křesala
Recepty: Donna Hay