V anglických receptech se setkávám s pojmem „self-raising flour“. Kde takovou mouku seženu a co v ní je?
Anglicky mluvící země jsou v používání „samokypřicí“ mouky na špici. Jde o běžnou hladkou pšeničnou mouku s vyšším obsahem lepku, k níž se v určitém poměru přidávají kypřicí složky, jako je prášek do pečiva a/nebo jedlá soda. Jelikož jsou kypřicí složky vmíchány do mouky předem a strojově, šetří jednak čas a jednak napomáhají stejnoměrnému nakypření.
Samokypřicí mouka je patentovaný vynález bristolského pekaře Henryho Jonese (1812–1891), který ji zavedl roku 1845 veden snahou vylepšit příděly britských námořníků, jejichž chlebíček byl při dlouhých plavbách vskutku tvrdý. Úspěch nakypřené mouky byl takový, že se Jonesovo pekařství stalo výhradním dodavatelem mouky a sušenek na dvůr královny Viktorie. Mouka byla roku 1849 patentována v USA a roku 1852 získala v Chicagu jako inovativní výrobek zlatou medaili.
„Self-raising flour“ u nás zakoupíte například v řetezci Robertson nebo si ji můžete připravit podle následujícího poměru: 110 g hladké mouky + 1 lžička (3 g) prášku do pečiva + necelé 1/2 lžičky (1 g) soli.
(Foto: Shutterstock.com)
Vložit
recept
