Naučte se vařit pomalu bez připálení!

Pomalé vaření a úspora času? Paradox je to jen zdánlivý - jídlo, připravované pomalým pečením čili slow food totiž nebude potřebovat naši asistenci a my se můžeme věnovat čemukoliv jinému. Doba, po kterou se suroviny připravují, je pochopitelně různá podle surovin a podle toho, co chceme uvařit. V zásadě se dá říci, že čtyři hodiny jsou obvyklé, osm i více hodin normální. A co víc, při nižších teplotách šetrnější, protože nemusíme používat tuk, u speciálních hrnců vhodných pro tuto technologii se tekutina neodpařuje, takže jídlo nemůžeme připálit.

Ráno vložit, večer jíst

Pomalé vaření si získalo popularitu nejdříve v USA v 70. letech minulého století se zvyšující se zaměstnaností žen. Tato technologie jim usnadnila společností vyžadované povinnosti hospodyněk. Ráno vložily do hrnce suroviny a večer jídlo rychle dokončily. Dnes se pro tento způsob vaření nejčastěji využívají pomalé nebo multifunkční hrnce na elektřinu, ale jídlo lze připravit v klasických hrncích ze speciálních materiálů (třeba litiny) s těžkými pokličkami. Vyrábějí se i ponorné vařiče, které udrží tekutinu při správné teplotě a ještě ji promíchávají. Nebo si můžete pořídit vychytávky, jako je tepelně izolovaný vak. Hrnec, v němž se jídlo vařilo, obalí a pokrm se sám dovaří. Mimochodem, vzpomínáte, jak do módy přišel římský hrnec? Alesponň 20 minut před pečením jste ho namočili do vody, pak do něj vložili suroviny, přiklopili a ponechali osudu. Pára odpařující se z keramiky nedovolila, aby se jídlo připálilo. Sofistikované verze římského hrnce patří mezi moderní hity v kuchyni.

Kouzlo vakua

Samostatnou kapitolou vaření je sous-vide, při němž suravina (obvykle maso) zavakujete a posléze pomalu vaříte. Jestliže je navíc naložíte do koření a necháte ve vakuu odležet, vůně i chutě koření do něj snáze a hlouběji proniknou. Šikovnější kuchaři mohou vakuování nahradit zabalením suroviny do pergamenového papíru a pak do mikrotenu. Balíček utažený tak, aby v něm nezůstával vzduch, se zvolna vaří ve vodě.