Jak se slaví masopust? Zabijačka, koblihy i trdelník

Kde a kdy se vzal masopust?

Na správný masopust, na Moravě fašank či fašinek, totiž nasněží pořádná peřina, mráz pokreslí okna a poštípe tváře. To potom snadno ožijí dávné tradice, které v Čechách a na Moravě mají kořeny až ve 13. století a jejich původ lze vystopovat dokonce v bakchanáliích starověkého Říma. Masopust začíná po Třech králích a trvá do Popeleční středy. V tento poměrně dlouhý čas nebývalo v hospodářství příliš co dělat a i církev, s výjimkou doby baroka, přivírala oči nad leckterými prohřešky. Lidé si užívali a bavili se. Je to logické. V únorové sibérii prostě potřebovali nabrat síly a upustit „ventil“, aby zvládli půst, a v týdnech rozjímání se soustředili při čekání na zázrak Ježíše i jara.

Masopust jako svátek jídla

Nejbujnější jsou poslední dny. Těm předcházejí zabijačky, takže v kuchyni má být dostatek masa a hromada čerstvého vyškvařeného sádla. Někdo se při masopustních oslavách ochotně postaví k troubě a těší se, že počastuje rozjařený průvod, jiný se raději namaškaří a dům od domu si dá něco dobrého. Masky jsou symbolické. Některé ukazují na naše lidské neřesti, jako je „obžerství a opilectví“ (v případě těchto lidových oslav leckdo nepotřebuje ani masku), jiné mají přivolat dobrou úrodu, plodnost, sílu zvířat nebo lidem propůjčit magické schopnosti.

Oslavy a přivolávání jara v maskách!

Nesmějí chybět muži převlečení za ženy, ženský opak je v této době bezpředmětný, a samozřejmě medvěd jako nejvýraznější symbol zdatnosti, plodnosti a úrody. Všechno, co lidé nyní dělají a jedí, má ve skutečnosti jediný cíl: naklonit si síly přírody a načerpat energii.

Příběh sladké tradice - koblihy, šišky a trdelníky

Koblihy jsou základ. Smažené na másle a plněné povidly, mákem, marmeládou. Po druhé světové válce ztratilo toto obřadní pečivo svou výjimečnost. Protože se snadno přepravovalo a chvilku vydrželo čerstvé, dostalo se do pekařské velkovýroby. Ovšem marná sláva, kdo ochutnal lehounké čerstvé domácí koblihy, dobře ví, že nad ně není.

V jižních Čechách se připravovaly také smažené šišky, což nebylo nic jiného než do copánků spletené těsto na koblihy, před podáváním pocukrované, a zdobené chodské koláče. Ti, kteří ctí tradice Podkrkonoší, smaží z těsta zvláčněného vínem kolečka s nakrojenými okraji zvaná masopustní kotouče. Boží milosti jsou původním pečivem moravským a slezským. Na Slovácku a Valašsku nesou známý název, případně ještě kraple a kraplíky, ve Slezsku se jim říká kleple a kleplíky. Vždy se ale smaží na másle nebo na sádle a horké se obalují cukrem smíchaným s vanilkou. Jíst se mají pěkně začerstva, nesvědčí jim přenášení a už vůbec ne skladování.

Nikoli Vánoce, ale masopust byl hlavním časem, kdy z řady stavení v oblasti mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem do daleka voněly trdelníky. Tak, jak to dnes běžně vídáme ve stáncích, pruhy kynutého těsta se navíjely na dřevěný kónický válec a za neustálého otáčení pekly nad rozžhaveným ohništěm. Trdelníky nicméně patřily do repertoáru slavnostního pečení pro nejrůznější příležitosti i v jiných oblastech – například na jihu Čech jimi vítali do rodiny ženicha, což v pohodě můžeme i dnes.

Kdybychom byli jako naši předkové, právě na období masopustu bychom směřovali nejvíce svateb. Ale to už se blížíme od české tradice k angloamerické – únorovému svátku zamilovaných.