Technicky vzato jde o zeleninu, přesto se s rebarborou zachází jako s ovocem. Původně byla ceněna pro své léčivé vlastnosti, dnes je kulinárním miláčkem!
Domorodou Asiatku prý do Evropy přinesl Marco Polo, nikoli však jako potravinu,
nýbrž jako léčivku. Pověst léčivého zázraku napomohla i tomu, že se tehdy její cena vyšplhala oproti opiu na trojnásobek! Latinský název reveně Rheum barbarum bude ale asi co do určení původu pravděpodobnější – barbarské kmeny ji prý přinesly z oblastí podél Volhy, zvané římskými zeměpisci Rha. Vůči křehké krásce je ale toto pojmenování možná trošku drsné….
Její křehké řapíky dosáhly obrovské obliby – u nás ovšem nejvíc v dobách našich babiček, kdy se slovo „rebarbora“ vyslovovalo jedním dechem se slovem „koláč“. Bohužel, dnes se s touto majestátní rostlinou setkáme v zahrádkách už velmi vzácně, zatímco rebarbora, která je k mání u zelinářů, bude s největší pravděpodobností dovážená a s ještě větší pravděpodobností rychlená. Gastronomický svět ale nasedl s revení už dávno do rychlodráhy a vymyslel řadu možností, aby uplatnil její chuť na pomezí sladké a kyselkavé i božsky křupavou konzistenci řapíku.
Rebarbora je dítkem chladnějšího klimatu a ke zdárnému vývoji potřebuje zimní spánek, kdy si vytváří zásoby energie – ty se pak plnou parou projeví v gigantických a zdobných listech s typicky narůžovělým až purpurovým řapíkem. Pozor, sytě růžová barva o zralosti řapíku nic nevypovídá, je pouze odrazem pěstovaného druhu. Svěže sladký může tedy být i řapík úplně zelený.
Největšími milovníky rebarbory jsou Angličané, kteří přišli na způsob rychlení, uplatňovaný v již zmíněném Rebarborovém trojúhelníku v Yorkshire mezi městy Leeds, Bradford a Wakefield. Nejprve se rostlina nechá nabírat po dva roky sílu na poli. Pak se přenese do zateplené pěstírny, osvětlené pouze svíčkami! Mírné teplo a šerosvit přinutí rostliny, aby začaly rašit pomalu. Když se dostanou na světlo světa, mají řapíky jasně růžovou barvu, kterou si uchovají i po kuchyňské úpravě, a jsou velice sladké.
Unikátní tamní rebarboru oslavuje v únoru i Wakefieldský reveňový festival. V oblasti jsou stovky farem, jež zajišťují takřka veškerou britskou produkci. Roku 2010 se pak také Yorkshirská (při svíčkách) rychlená reveň zaslouženě dočkala ochranné známky původu.
Reveň má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitaminu C. Na druhou stranu je výborným zdrojem vitaminů skupiny B. Má mnoho niacinu, který je dobrý pro krevní oběh a energii buněk, kyseliny pantothenové pro zdravou pokožku, vlasy a jako zdroj vitality a kyseliny listové pro krvetvorbu a posílení nervové soustavy. Ani vápník, draslík, mangan a vláknina nepřijdou zkrátka. Opatrnost při konzumaci se doporučuje lidem s problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku a při náchylnosti k průjmům.
Na zřeteli je zapotřebí mít i jedovatost listů, které mají vysoký obsah kyseliny šťavelové – kuchyňsky se upravují pouze řapíky!
Vložit
recept
