Nadýchané, kypré, lákavě zaoblené – čerstvě upečené buchty vás okamžitě přenesou do gastronomického sedmého nebe. Poleťte s námi vstříc vůni dětství!
Přestože dnes si pod pojmem buchta představujeme typický sladký moučník, znamenaly buchty v našich krajích v 17. století spíše přílohu k masu, pro niž se později vžil název knedlík (a dodnes se také v některých krajích knedlíku buchta říká). Středověké hospodyňky připravovaly tyto buchty z mouky, kvasnic, vajec a soli. Zadělané těsto se nechalo vykynout a bochánky se vkládaly do vařící vody. Uvařené se na stůl podávaly přelité máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely.
Sladká spojka
Kdy přesně došlo k přerodu slaného kynutého těsta na sladké a od přípravy vařením k přípravě pečením, se asi úplně vypátrat nepodaří. Co je naopak doloženo písemně, je například „průmyslová“ výroba buchet zn. Odkolek s povidlovou, tvarohovou či makovou náplní – firma byla založena roku 1850 a buchty Františka Serafína Odkolka byly proslulé. Dalším nevyvratitelným faktem obliby buchet v tradiční venkovské kuchyni je jejich setrvalý a opakující se výskyt v lidové slovesnosti a pohádkách. Nebylo českého Honzy, aby se do světa vydal bez vydatné zásoby buchet v uzlíku. Jaké buchty to ale byly? Podle dobových a regionálních kuchařek mohly totiž být i velikosti (ne ovšem konzistence) cihly, a už vůbec nemusely být plněné. Naopak, v chudých krajích se s nimi nakládalo jako s jakýmsi druhem chleba a z velké buchty se odkrajovaly nebo odlamovaly kousky, které se namáčely v mléce. Někdy se také buchty vroucím mlékem přelévaly a nechaly nasáknout. Aby byl příběh buchet ještě trochu komplikovanější, mějme na paměti, že slovo označuje nejen pečivo tvarované, ať už s náplní, či bez, ale i to, které se připravuje v jedné vrstvě na plechu či v pekáči nebo formě a po upečení se krájí. Řekneme-li ovšem buchty s povidly, mákem či tvarohem, asi každý našinec si představí lehce zaoblené krychličky z nadýchaného těsta s oblíbenou náplní.
Duše buchty
Jakkoli jsme už připustili i existenci buchet neplněných, jsou to ty druhé, jejichž náplň může vzbuzovat emoce. Někdo totiž dává přednost tradičním povidlům, jiný miluje šťavnatou tvarohovou nádivku a konečně jsou tu milovníci makové. Pro nerozhodné je tu nádivka šimlová, kombinující mák s tvarohem, pro fajnšmekry vzácný jemný mák bílý či nekonečná paleta domácích zavařenin, které nemusí být úplně tradiční, ale klasické buchtě rozhodně neublíží. Co třeba borůvková, malinová, špendlíková či kdoulová? Nebo snad pikantní višňová či brusinková? Proč ne ořechová? A proč nevyzkoušet každou řadu buchet s jinou náplní? Solidní těsto a postup poskytnou pevný základ k experimentům.
Malé, ale mocné
Miniaturními příbuznými buchet jsou buchtičky, zvané také dukátové (z vykynutého vyváleného těsta se vykrajují tvořítkem velikosti dávného dukátu, zhruba dnešní desetikoruny). Ty se sice pečou bez náplně, zato se podávají se sladkými krémy nebo rozvary, jako je borůvková či švestková klevela (klevera), či s fenoménem poválečných školních a závodních jídelen, totiž se šodó. Podivně vypadající slůvko je fonetickým přepisem z francouzského chaudeau, což je žloutkový mléčný krém s bílým vínem nebo citronovou šťávou. V našich jídelnách se změnil jak jeho název, tak obsah – nejprve na žloutkový vanilkový krém, pak na polotovar ze sáčku, řídký pudink s vanilinem…
Ale tato pozoruhodná metamorfóza nic nemění na faktu, že buchtičky se šodó zaujímají v žebříčku toho mála oblíbených pokrmů ze školní jídleny neotřesitelné první místo a vlajku obliby buchet v české kuchyni předávají bez zachvění dalším a dalším generacím. Ať už tedy zvolíte větší formát a plnění některou z nádivek, fantazijní kombinaci různých náplní, či upečete buchtičky malé a bez náplně, zato se šodó, ať vám chutná!