Oranžový svět

Byl to až lékař Galén v 2. století n. l., který pevně odlišil kořen mrkve od kořenu pastináku. Zmínky o jejím pěstování a používání vypovídají, že se tak událo již před 5 tisíci lety, nevíme ale, o jaký typ mrkve šlo. Původní druhy jsou totiž bělavé, nažloutlé či nafialovělé a zdá se také, že mrkev byla nejprve využívána v lidovém léčitelství a teprve až pak v kuchyni. Centrum pěstování se nachází v jižní Asii, v oblasti dnešního Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V současné době se pěstuje na celém světě. Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i u nás.

Mapovat putování mrkve světem je takřka detektivní úkol – na jedné straně je tu fialová, delší a rovnější varianta, typická pro Střední Asii, odkud byla přes severní Afriku přenesena do Španělska, zatímco v Malé Asii, především v Turecku, se vyvinula mrkev spíše oranžová, baculatější a víc zašpičatělá. Za dnešní podobu mrkve vděčíme holandským pěstitelům 16. a 17. století. A zatímco velké, robustní a pokud možno stejně tvarované mrkve jsou ideálem velkopěstitelů, na farmářských trzích začínáme potkávat i původní druhy, drobné a vícebarevné.

Jasný zrak a svěží pleť

Význam mrkve pro lidské zdraví je naopak zcela jasný a přímočarý. Daucus carota obsahuje mnoho vitaminů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou beta-karoteny, takzvané dimery vitaminu A, zodpovědné za červenou barvu kořene. Beta-karotenům je přisuzován například dobrý účinek na zrak. Je to proto, že po jejich přeměně na vitamin A v játrech putuje vitamin přímo do rohovky, kde se mění na rodopsin, purpurový pigment, který zlepšuje noční vidění. Navíc je vitamin A silným antioxidantem, který zabraňuje degeneraci žluté skvrny sítnice a šedému zákalu. Velká konzumace potravin bohatých na beta-karoten může prý také posílit obranyschopnost kůže vůči slunečnímu záření, doporučuje se proto třeba před dovolenou u moře. Dnes spíš ve formě potravinových doplňků, protože beta-karoten je také silné barvivo a konzumace velkého množství mrkve může vést až k oranžovému zabarvení kůže.

Kromě beta-karotenu (12,5 mg na 100 g) najdeme v mrkvi vápník a draslík, některé vitaminy skupiny B, vitamin C (10 mg na 100 g) a vitamin E (0,56 mg na 100 g), i ty se řadí mezi antioxidanty a mimo jiné chrání a zlepšují stav vlasů a kůže. A nakonec v ní najdeme i stopové prvky: měď (0,02 mg), železo (0,3 mg), hořčík (3 mg), mangan (0,1 mg) či fosfor (15 mg). Neustávají ani pokusy o vypěstování kultivarů s posílenými zdravotními benefity (americký genetik Leonard M. Pike z texaské A&M University například vyšlechtil intenzivně oranžovou odrůdu s temně nachovým povrchem, která obsahuje o 50 % více beta-karotenu než běžné formy), ani další výzkumy. Roku 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol obsažená v mrkvi může zamezit rozvoji rakoviny.