159/563/1-37_a.jpg

Rázné holky

31.03.2011 | F.O.O.D. | Ingredience

Peprně křupavé a samy o sobě dokonalé – ředkvičky jsou ideální chuťovkou. Jak, kdy a proč zapustily na našem stole kořínky?

Když do francie dorazí jaro a blíží se čas na rodinné obědy pod širým nebem, často je otevírá miska s čerstvými ředkvičkami, včetně zelené štětinky jejich lístků. Pojídají se před vlastním obědem, doplněné křupavou bagetou, jemným hutným máslem a vločkovou solí. Více není potřeba – britský bylinkář John Evelyn jednou napsal, že ředkvičky si s sebou nosí i svůj vlastní pepř.

Jsou-li ve francouzské gastronomii prioritou, v jiných kuchyních přicházejí na stůl spíše jako dovětek nebo náhodný nápad. Ředkvičky ale mají na víc.

Na druhu záleží

Důvod možná tkví v tom, že žádný sebe si vážící Francouz by patrně nepozřel zavadlé, mechovité exempláře s podivně vláknitým středem, jaké občas dozrávají v chladicích boxech supermarketů. Tamní ředvičky bývají spíše podlouhlé, roztomile červenobílé a s oním přesně správným poměrem sladkosti a pikantnosti. Jsou také častou součástí dětských svačinek, kdy se, nastrouhané a utřené s máslem, schovají v křupavé bagetě.

U nás je velmi dobrá poloraná odrůda – podlouhlá bílá ředkvička s příhodným jménem Rampouch či její kulatá sestřenice jménem Blanka. Odrůd je však velká řada a ne vždy se pohybují jen po červenobílé barevné škále, přestože latinský název rodu Raphanus je prý odvozen ze sanskrtského výrazu pro krev (anglické slovo radish je pak odvozeno přímo z latinského radix, tedy kořínek).

Názvy dnešních hybridů jsou poněkud suchopárnější – nejnovější místní výpěstky nesou jména jako Prima, Tercie či Kvarta, ale najdeme i Slavii či fialovou Violu.

Co potřebují a co poskytují

Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné. Velmi brzy po výsevu klíčí a během 14 dnů se mohou začít sklízet. Půda musí být pochopitelně dobře propracovaná, s dostatečnou zásobou živin. Zkušenější zahrádkáři vědí, že ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena.

Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět a na světě jsou plody, které by Francouz nepozřel…

Ředkvičky jsou bohaté na draslík, sodík a vápník a mají vysoký obsah chloru. Mimoto mají mnoho fosforu a síry, zatímco velké druhy obsahují velké množství křemíku. Bohaté jsou také na vitamin C, kyselinu listovou a obsahují nezanedbatelné množství vitaminu B. V našem těle působí antibakteriálně, zároveň ničí plísně ve střevech, na sliznici a v žaludku. Díky obsahu hořčičných olejů usnadňují také odkašlávání.

Příznivý účinek prý mají na snižování škodlivého cholesterolu a trávení. Všechny druhy ředkviček obsahují lehký éter, který rozpouští hleny, a mimoto enzymy podporující vylučování trávicích šťáv. Jejich močopudný účinek je činí užitečnými při čistění ledvin a močového měchýře. Lidové léčitelství doporučuje šťávu z ředkviček smíchanou se šťávou karotkovou coby výbornou pomoc při čištění a léčbě sliznic zažívacího ústrojí a dýchacích orgánů.

Řízný marš do kuchyně

Prostý půvab chleba s máslem a ředkvičkami rezonuje v české mysli křepkou notou. Obliba podobné kombinace je známa už od středověku, kdy se k chlebu přikusovaly jak menší, tak velké bílé „pivní“ ředkve. Ale kulinární možnosti ředkviček rády stoupají po dalších příčkách gastronomického žebříku.

Na druhém stupni najdete saláty. Ředkvičky si s jednoduchou zálivkou vystačí i samy o sobě, pravda, ale zkuste je někdy zkombinovat třeba se sušenými meruňkami a dílky pomerančů či mandarinek, zbavených dělicích blanek. Zapomínat byste neměli ani na to, že i svěží zelené lístky ředkviček jsou zcela a naprosto jedlé, jen je musíte opravdu pečlivě umýt, abyste s nimi nechroupali i písek.

Třetím stupněm zpracování ředkviček v kuchyni je pak jejich tepelná úprava. Ať už jde o elegantní přílohu, jako jsou naše glazované ředkvičky, o využití v polévkách orientálního, zejména čínského typu, či o známé dušené ředkvičky s míchanými vejci, je tahle nebojácná zelenina v kuchyni opravdovým malým pokladem. Gastronomickou i estetickou korunkou jsou pak něžné ředkvičkové klíčky.

Fotogalerie

160/563/1-37_a.jpg
Vytisknout

Diskuse ke článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.

Přidat kometář Všechny komentáře

Další články z rubriky

Naučte se jíst červenou řepu: 6 sladkých i slaných receptů

17.02.2017 | Redakce | Rubrika: Ingredience

Pod tmavou slupkou se skrývá červená a skvělá řepa, které se mnozí z nás stále ještě obávají. Řepu známe ze školních jídelen, kde se podává především nakládaná nebo vařená. Vyzkoušejte ji tentokrát jinak!

Jak snadno oloupat česnek? Pomocí misky nebo v mikrovlnce!

16.02.2017 | Redakce | Rubrika: Ingredience

Myslíte si, že česnek lze oloupat jen pomocí nože? My vám dokážeme, že to jde hned několika způsoby a navíc snadno a rychle.

Přihlášení

zapomněl jsem heslo
  Přihlásit přes mojeID  

Zajímavé články

8 božských snídaní: Sýrové špízy, tousty se skořicí nebo lívance s medem 8 božských snídaní: Sýrové špízy, tousty se skořicí nebo lívance s medem
12 pravidel, jak si objednat z vesmíru přání, aby se splnilo! 12 pravidel, jak si objednat z vesmíru přání, aby se splnilo!
Po jakých jídlech je Kate tak štíhlá? Krevety, popcorn nebo pálivé kari! Po jakých jídlech je Kate tak štíhlá? Krevety, popcorn nebo pálivé kari!
Právě sledované recepty
Dialog
X
Mobilní web