Přestože se jim u nás daří, kdysi se běžně používaly a k mání jsou i v obchodech, nevíme, co s nimi. Je to škoda, protože kdoule, batáty či topinambury patří k opravdovým lahůdkám tradiční i kreativní gastronomie!
Kdoule
Kdouloň (Cydonia oblonga) je keř nebo menší strom, který dorůstá výšky 3 až 6 metrů. Poznáte ho podle nepravidelné kulovité koruny s tmavě zelenými listy.
Kdouloň vykvétá o trochu později než ostatní ovocné stromy, protože pochází z teplých oblastí Střední Asie, kde je zvyklá na vyšší teploty. Proto většinou její velké bílé nebo růžové kvítky nezmrznou a pěstovat se u nás dá všude tam, kde se daří meruňkám, například na Moravě nebo ve středních Čechách. Světležluté plody podobné jablkům nebo hruškám se i u nás používaly na vynikající zavařeniny a takzvaný kdoulový sýr – pevné želé obalované v cukru. Syrové kdoule chutnají trpce a dráždí žaludek, proto je nutná jejich tepelná úprava – a jak je vidět z uvedených receptů, v kuchyni se uplatní opravdu široce.
Batáty
Sladké brambory zvané batáty se do Evropy také dostaly z Jižní Ameriky, a teplo mají rády do té míry, že se jim v Evropě daří jen v její jižní části – komerčně se pěstují například ve Španělsku a Portugalsku. S našimi bramborami ovšem velké načervenalé hlízy s podstatně pevnější dužninou spřízněny nejsou. Batáty mají nasládlou chuť, velké množství uhlohydrátů, vápníku a hořčíku, proto jsou pokládány za kvalitní příspěvek zdravé stravy. Zároveň ale potěší každého labužníka a vzhledem k tomu, jak jsou velké, se při nákupu dostáváte k příznivému poměru ceny a kvality. Vyzkoušejte je třeba pečené: Dobře očištěné je zabalte do alobalu, pečte při 200 °C asi 40 minut a podávejte například s brynzou.
Topinambur
Pokroucené hlízky se světlehnědou slupkou a pevnou dužninou krémové barvy k nám přišly z Jižní Ameriky, odkud je počátkem 17. století dovezli francouzští námořníci. Jméno jim bylo přisouzeno podle brazilského indiánského kmene Tupinambas, ale jelikož se topinambury velmi ujaly a ve velkém se pěstují například v dnešním Izraeli, říkává se jim také židovské brambory či jeruzalémské artyčoky. Správný botanický název je slunečnice hlíznatá. Tato vysoká rostlina kvete na podzim výraznými žlutými květy a u nás je často k vidění jako zplanělá. V 50. letech bylo totiž silně rozšířeno její pěstování jako krmné plodiny. Křehký topinambur (tenké plátky se mohou jíst i zasyrova) s mírně oříškovou chutí je ideální pro diabetiky vzhledem k vysokému obsahu inulinu, uplatní se i v lahůdkové kuchyni, například jako krémový dip či polévka.
Černá ředkev
Jedna z nejstarších pěstovaných plodin, jakou lidstvo zná, pochází z Asie. Údajně se jí posilovali už dělníci při stavbě egyptských pyramid. Od bílé „pivní“ ředkve se liší pouze barvou slupky a stejně jako bílá ředkev může být i černá kulovitého nebo protáhlého tvaru. Pikantnost ředkve je dána vysokým obsahem hořčičných olejů, které povzbuzují chuť k jídlu, posilují obranyschopnost organismu a mírní jaterní a žlučníkové obtíže. V lidovém a domácím léčitelství se šťáva z ředkve doporučuje při kašli, kdy se nastrouhá a promíchá s cukrem či medem, nechá několik hodin stát, aby pustila šťávu. Ta se pak několikrát denně užívá na zmírnění obtíží.
Pastinák
Z uvedených plodin je asi nejznámější i pro běžné konzumenty, často se totiž v obchodech nabízí místo kořenové petržele. Je jí velmi podobný, ale pastinák má větší a silnější kořeny, odlišný tvar listů a jeho chuť je výrazně nasládlejší. Má také vyšší obsah éterických olejů, jeho chuť je jemně kořeněná. Ze všech kořenových zelenin, s nimiž se báječně kombinuje, nejlépe karamelizuje, proto je vynikající zapékaný či osmažený – vytvoří skvěle chutnající šťávu. Ve velkém se pastinák pěstuje v Británii, Francii a Skandinávii, všude tam je oblíbený ať už jako chutné křupavé chipsy či například v kombinaci s bramborami jako pyré či do lahodné krémové polévky.
Foto: Wolfgang Kowal Food styling: Maren Jahnke Dekor styling: Maria Grossmann