Rozmarná krasavice

20.06.2011 | F.O.O.D. | Ingredience

Technicky vzato jde o zeleninu, přesto se s rebarborou zachází jako s ovocem. Původně byla ceněna pro své léčivé vlastnosti, dnes je kulinárním miláčkem!

Domorodou Asiatku prý do Evropy přinesl Marco Polo, nikoli však jako potravinu,
nýbrž jako léčivku. Pověst léčivého zázraku napomohla i tomu, že se tehdy její cena vyšplhala oproti opiu na trojnásobek! Latinský název reveně Rheum barbarum bude ale asi co do určení původu pravděpodobnější – barbarské kmeny ji prý přinesly z oblastí podél Volhy, zvané římskými zeměpisci Rha. Vůči křehké krásce je ale toto pojmenování možná trošku drsné….

Gastro objev

Její křehké řapíky dosáhly obrovské obliby – u nás ovšem nejvíc v dobách našich babiček, kdy se slovo „rebarbora“ vyslovovalo jedním dechem se slovem „koláč“. Bohužel, dnes se s touto majestátní rostlinou setkáme v zahrádkách už velmi vzácně, zatímco rebarbora, která je k mání u zelinářů, bude s největší pravděpodobností dovážená a s ještě větší pravděpodobností rychlená. Gastronomický svět ale nasedl s revení už dávno do rychlodráhy a vymyslel řadu možností, aby uplatnil její chuť na pomezí sladké a kyselkavé i božsky křupavou konzistenci řapíku.

Křehká síla

Rebarbora je dítkem chladnějšího klimatu a ke zdárnému vývoji potřebuje zimní spánek, kdy si vytváří zásoby energie – ty se pak plnou parou projeví v gigantických a zdobných listech s typicky narůžovělým až purpurovým řapíkem. Pozor, sytě růžová barva o zralosti řapíku nic nevypovídá, je pouze odrazem pěstovaného druhu. Svěže sladký může tedy být i řapík úplně zelený.

Největšími milovníky rebarbory jsou Angličané, kteří přišli na způsob rychlení, uplatňovaný v již zmíněném Rebarborovém trojúhelníku v Yorkshire mezi městy Leeds, Bradford a Wakefield. Nejprve se rostlina nechá nabírat po dva roky sílu na poli. Pak se přenese do zateplené pěstírny, osvětlené pouze svíčkami! Mírné teplo a šerosvit přinutí rostliny, aby začaly rašit pomalu. Když se dostanou na světlo světa, mají řapíky jasně růžovou barvu, kterou si uchovají i po kuchyňské úpravě, a jsou velice sladké.

Unikátní tamní rebarboru oslavuje v únoru i Wakefieldský reveňový festival. V oblasti jsou stovky farem, jež zajišťují takřka veškerou britskou produkci. Roku 2010 se pak také Yorkshirská (při svíčkách) rychlená reveň zaslouženě dočkala ochranné známky původu.

Co v sobě skrývá

Reveň má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitaminu C. Na druhou stranu je výborným zdrojem vitaminů skupiny B. Má mnoho niacinu, který je dobrý pro krevní oběh a energii buněk, kyseliny pantothenové pro zdravou pokožku, vlasy a jako zdroj vitality a kyseliny listové pro krvetvorbu a posílení nervové soustavy. Ani vápník, draslík, mangan a vláknina nepřijdou zkrátka. Opatrnost při konzumaci se doporučuje lidem s problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku a při náchylnosti k průjmům.

Na zřeteli je zapotřebí mít i jedovatost listů, které mají vysoký obsah kyseliny šťavelové – kuchyňsky se upravují pouze řapíky!

Fotogalerie

Vytisknout

Diskuse ke článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.

Přidat kometář Všechny komentáře

Další články z rubriky

Jak je to s rebarborou?

11.05.2012 | Jitka Rákosníková | Rubrika: Ingredience

Když se s jejími rozklenutými listy a nedostižně růžovými stvoly seznámili (civilizovaní) Římané, užasli nad její barbarskou krásou. Údajně tehdy dorazila od řeky Volhy, latinsky Rha. A pak se Rheum barbarum, reveň či rebarbora dostaly do labužnického slovníku.

Zač je v Ivančicích chřest?

02.05.2012 | Eva Všetíčková | Rubrika: Ingredience

Nedávno jsem zaslechla názor, že chřest a Morava spolu nejdou dohromady. Zvláštní, protože chřest z moravských Ivančic měl v 19. století výsadní postavení dokonce na císařském stole – jeho delikátní chuť si totiž oblíbila rakousko-uherská císařovna Sissi!