TOKAJSKÝ PŘÍBĚH je opředen mýty i zkratkovitým podáním, které jako jediné „tokajské“ uznává jeho sladkou podobu, Tókaji Aszú. Ta je skutečně nejreprezentativnější, nejslavnější a povědomí o ní je nejvíce rozšířené.
Než se však podíváme pod zátku láhve s tímto nádherným mokem, měli bychom si říci, že tokajská oblast (o rozloze takřka 6000 hektarů) produkuje i běžná, zejména suchá vína (viz strana 123). Tokaji vévodí odrůda Furmint, následována Lipovinou (Hárslevelű); v malé míře se vysazuje i Muskat Lunel, Zéta a vzácná místní odrůda Kővérszőlő.
Ovšem podobně jako snad každého i nás nejvíc zajímá tajemství s názvem Tókaji Aszú. Kdysi byly pověsti o jeho výjimečné chuti přisuzovány údajnému obsahu
zlata v půdě, na níž roste, ale unikátní tokajský terroir se obejde bez něho.
Mírně zvlněné Tokajské vrchy mezi Tisou a Hornádem jsou sopečného původu a klimaticky je oblast charakteristická kontrastem mezi horkými léty a studenými zimami.
Díky soutoku Tisy s Bodrogem je pak silně zavodněná a na podzim rájem mlh, které jsou zase líhní plísní; v případě vína to může být požehnáním, v případě
spojení ušlechtilé plísně Bortrytis cinerea a tokajských vín jde pak o svazek takřka posvátný. Přezrálé, bortrytidou napadené a scvrklé bobule (ty právě nesou jméno aszú, ze slovenštiny je pak označení cibéby)se přísně selektují a mezi říjnem a listopadem ručně sklízejí.
Ukládání do dřevěných putýnek, puttony, je pak dalším, zásadně důležitým krokem
pro vznik sladkého tokajského. Nejcennějším výdobytkem pobytu cibéb v putýnkách je samotok, zvaný eszencia; ve výjimečných ročnících se nechává kvasit zvlášť.
Hrozny se poté pomelou a vzniklá hustá směs se po putnách přidává k základu, jenž tvoří 136 litrů (objem sudu, gőnc) bílého hroznového moštu.
Čím více putýnek (nejčastěji 3 až 6), tím je víno sladší, plnější, bohatější a také více hodno ocenění Ludvíka XIV., který je nazval králem vín a vínem králů. V jeho případě šlo o takový malý úplatek; v dobách tureckého útisku se francouzského krále snažil získat na svou stranu kníže Rákóczi, jenž v 17. století usiloval jak o vládu nad Uhrami, tak o monopol na výrobu těchto
skvostných vín.
O jejich kvalitu se zasloužil už několik století předtím král Béla IV., který do země pozval italské odborníky. Mezi nimi byl i rod Babits-Stipula. Dnes vytváří už jedenáctá generace rodu ušlechtilá, sladká tokajská vína. Šestiputňové Tokaji Aszú 2004 Babits (1895 Kč, www.vinazmadarska.cz) je nejmladším ročníkem nejvyšší kategorie tokajských vín, a přesto je už milovníky krále vín a vína králů téměř skoupen.
„Snaha o výstižný popis tohoto skvostu sestoupí do pocitu marnosti již po prvním prochutnání,“ zní jeden z posudků. Ochutnat špičkové tokajské zlatě bronzové barvy, vůně a chuti ve škále od citrusů po kávové a kakaové tóny ovšem přináší pocity právě opačné. Na zdraví, tedy egészségére!
Foto: JAROSLAV FIŠER a PROFIMEDIA.CZ, Text JITKA RÁKOSNÍKOVÁ, časopis F.O.O.D.