O štědrovnici

O štědrovnici

Moučníkem, bez kterého si štědrovečerní stůl většina z nás neumí představit, je vánočka, jíž se dříve říkalo i calta či štědrovnice. Její historie je dlouhá a propletená stejně jako válečky těsta, ze kterých je dovedně uvinutá. Recepty na ni bývají rodinným stříbrem!

Historie vánočky

První zmínky o vánočce pocházejí již ze 16. století. Tehdy ji ale pekli jenom pekařští mistři. Původně byla pečena a předávána jako dar pekařů vrchnosti. Teprve od 18. století začali lidé péct vánočky i doma. Vánočce se podle krajů, nářečí a zvyklostí říkalo různě – štědrovečernice, štědrovnice, štědrovka, pleténka, húska, calta, pletanka, pletenice, ceplík, žemle, štrucla, štricka, ale také „děťátko“ (symbolizovala děťátko zabalené do peřinky).

Často se do ní zapékala mince a kdo při krájení tento peníz našel, měl po celý další rok zajištěno zdraví a bohatství. Naopak připálená nebo jinak nepovedená vánočka nevěstila nic dobrého. První vánočku, kterou hospodyně vyndala z pece, dostával hospodář a také on ji směl jako první nakrojit. Menší vánočky pak dostávala jako výsluhu čeleď. Na slavnostně prostřený štědrovečerní stůl se dávala největší společná vánočka, obvykle zdobená mandlemi či ořechy.

Ať je tedy i ta vaše vlastnoručně upletená vánočka nejen chutná, ale nechť je pro vás také symbolem rodinné pospolitosti a síly tak, jako tomu bylo dříve.


Know-how

Receptů na vánočku je nepočítaně. Část z nich pracuje s hladkou moukou a prakticky stejné množství předpisů sází na mouku polohrubou. Ve starších kuchařkách se často promíchává půl na půl hladká mouka s hrubou… Letos jsme navíc vyzkoušeli upéct vánočku podle starodávného receptu z hladké celozrnné špaldové mouky a výsledek nás mile překvapil. S těstem se nám pracovalo dobře a vánočka byla velice vláčná. Vtipný byl také přídavek šafránu!

Diskuze ke článku

  • Nejsou zde zatím žádné komentáře.

Další články z rubriky