Pod javorovým listem

Obvyklá středoevropská představa o kanadské (severoamerické) kuchyni zpravidla sestává z rozsypaných popkulturních drobků nevalné chuti – ledničky a spíže jsou tu plné polotovarů, které si svoji cestu ke strávníkovi zkracují přes mikrovlnnou troubu. Nikdo pořádně nevaří a všichni se stravují v řetězcích rychlého občerstvení. Kulinární skutečnost je však, stejně jako celá kanadská společnost, daleko pestřejší a otevřenější. Gastronomie reflektuje a vstřebává multikulturní vlivy, na kterých stojí celá země javorového listu.

Začněme u přístupu ke kvalitním surovinám. Nakupovat lze striktně sezonně a lokálně, bio (organicky) i konvenčně, a to v supermarketech, na farmářských trzích či přímo od pěstitele či chovatele z farmy. V porovnání s českým prostředím tyto možnosti nejsou prezentovány jako něco neobvyklého či výjimečného, ale tvoří zcela přirozenou součást spotřebitelského chování v demokratickém konkurenčním prostředí. Srovnám-li s českou kuchyní (a mentalitou), ta kanadská se jeví jako velkorysejší, v přístupu k surovinám a domácímu vaření vzletnější.

Nelze nevidět rozdíl mezi volností prostoru druhé největší země světa a jistou středoevropskou stísněností. Vaření je lehké, svižné a s radostnou jiskrou. Pokud tato činnost patří k vašim vášním a kratochvílím, zejména teď v zimních měsících je obvyklé připravovat jídla jako od maminky (comfort food), což jsou často jídla z jednoho hrnce (stew), plná sezonní zeleniny a hřejivého a voňavého koření. Barbecue pak není jen letní doménou každé zahradní oslavy, ale svébytným a stabilním prvkem v životě každého Kanaďana. A tak se griluje i na sněhu a za každého počasí. Zároveň ale není hřích říct, že „vaření mě nebaví“, bez obav z odsouzení okolím (čti rodinou).

Dnes (doma) nevařím

Pokud nemáte náladu na domácí vaření, ale nechce se vám ani do restauračního zařízení, širokou nabídku poskytne oddělení lahůdek každého obchodu s potravinami (tzv. deli counter), u nás spíše známé jako pultový prodej. Rozdíl je však v čerstvosti a šíři nabízeného sortimentu. Od tohoto pultu můžete odejít plně
vybaveni podle momentální chuti a nálady. Tyto úseky totiž nabízejí polévky, grilovaná masa, ryby, těstovinové saláty, zeleninové přílohy, sendviče. Zejména v centrech velkých měst najdete tzv. take-out podniky doslova v každé ulici. Jde o propojení bistra a možnosti nakoupit si domů hotová jídla. I samotné názvy country deli nebo kitchen table evokují domáckost prodávaných produktů.

Bufety typu „all-you-can-eat“

Ano, je těžké nenavštívit alespoň jeden bufet typu „sněz vše, co se do tebe vejde“ (all you can eat), a to ještě za jednotnou (a velmi přijatelnou) cenu. Můžeme polemizovat o zdravých stravovacích návycích a možnosti vychutnat si kvalitní menu, je-li hnacím motorem návštěvy zařízení zkonzumovat co nejvíce. Mezi těmito restauracemi (zpravidla fungujícími 24 hodin denně) jsou jistě kvalitativní rozdíly, stále však mají početnou cílovou skupinu. Často se nacházejí v dojezdové vzdálenosti od sídlišť a satelitů, na křižovatkách a dálnicích.

Z řetěz( c )ů utržený

Nelze být v Kanadě a nenavštívit alespoň jeden řetězec rychlého občerstvení. Celou zemi samozřejmě křižují globální žluté oblouky McDonald's. Mezi původní kanadské patří například Harvey's, nabízející typické severoamerické menu složené z hamburgerů a hranolků nejrůznějších gramáží a velikostí. Swiss Chalet postavila svůj jídelní lístek výhradně na kuřecích produktech a zakousnout se tu můžete dokonce do celé půlky kuřete s bramborovou kaší, ale také do odlehčených sendvičů.

Hladinu cukru doplní Tim Hortons s glazovanými koblihami, karamelovými a pekanovými sušenkami a kávou z bezedného hrnku. Pokud stále potřebujete kofeinové povzbuzení, stačí se zastavit v (či pro) Second Cup na další šálek kávy. Značka je konkurentem jiným globálním kavárenským řetězcům (zejména Starbucks, který má v Kanadě hustou síť poboček) a pozoruhodná svým společensky zodpovědným konceptem k sociálně znevýhodněným občanům (aktivně pomáhají bezdomovcům). V kulinárně rozmanité Kanadě bychom těžko hledali specifické národní jídlo.

Nejvíce se tomuto označení přibližují Poutine (typické zejména pro provincii Quebec). Jde o bramborové hranolky (tzv. French fries/chips) přelité hnědou omáčkou s kostkami sýra (cheese curds). Jídlo je ďábelsky kalorické a nikdy se nevaří doma. Objednává se v restauracích nebo takzvaných fish & chips prodejních stáncích. Tyto stánky v podobě karavanových přívěsů lze spatřit v letních měsících podél venkovských silnic napříč celou zemí. Nabízejí jednoduché menu v podobě zmíněných ryb s hranolky nebo jen pečenými bramborami s kečupem, octem a solí. Jsou téměř povinnou zastávkou na letních výletech, podobně jako konzumace české klobásy s hořčicí.

Tekuté zlato

Javorový sirup je jedním z typických kanadských vývozních artiklů a vděčným dárkem mezi gurmány. Získává se vařením javorové mízy, stáčené přímo ze stromů cukrového javoru. Nejvhodnější dobou sběru je březen. Stále mrazivé noci a teplejší sluneční paprsky prvních jarních dní jsou ideálním předpokladem kvalitního sběru. Až do 70. let minulého století se míza stáčela ručně do plechových nádob. Dnes se sbírá pomocí vakuových pump. K výrobě jednoho litru sirupu je zapotřebí asi padesáti litrů mízy, čímž lze vysvětlit vysoké prodejní ceny této zlatavé
tekutiny.

Největšími producenty javorového sirupu jsou provincie Quebec, Ontario a New Brunswick (v USA je to stát Vermont). Sirup je základem pro další pochutiny, jako jsou bonbony, krémy a náplně do sušenek. Nachází uplatnění v celé škále receptů od tradičních lívanců po glazování masa a marinády. Prodává se v kategoriích A–D, označujících stupeň sladkosti. Návštěva farmy a stáčírny je pak příjemným cílem jarních víkendových výletů, zejména s dětmi.

Foto: Johana Pošová, Shutterstock.com
Food styling: Petra Frýdlová
Dekor styling: Venny Hladik
Text a recepty: Veronika Zavřelová